𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

47

Ráno jsem se probudila s něčí rukou kolem pasu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se vlastně stalo, normálně bych se rychle zvedla a zmizela z dohledu, ale pořád mi byla zima. Ruka už mě ani tolik nebolela, zato mě ale bolela hlava jako bych včera vypila půl litru slivovice. Jen jsem zabručela a opět se zabalila do JJova obětí. Znovu jsem usnula a probudily mě až hlasy.

"Nevím, asi měla zimnici nebo co. Nejsem doktor."
"Co když je to vážný...co budeme dělat, tady doktora nenajdeme..."
"Hele, budeme na ní prostě dohlížet...snad to není tak vážný, třeba je to jen ze slunce. Doufám jen, že ty náboje nebyly olověné..."
"Ne, ty už se nedělají."
"Jo, ale kdo říká, že je třeba Rafe neměl schovaný. Bez urážky, ale tvůj bratr je vraždící maniak. Bude mít skoro všechno."
Fajn. Neměl by jí někdo jít zkontrolovat?"

Pomalu jsem otevřela oči, do kterých mě okamžitě udeřilo ostré slunce. Chtěla jsem se alespoň posadit, ale byla jsem tak zesláblá, že jsem ani to nedokázala. Natáhla jsem se pro nejbližší kokos plný vody a napila se.
"El? Jsi vzhůru...jak ti je?" Přišla ke mě Kiara.
"Už bylo líp." Odpověděla jsem jen ironicky a usmála se nad vzpomínkou, kdy něco takového řekla i ona.

"Můžeš vstát?" Zeptala se, ale já jsem jen zavrtěla hlavou.
"Hm, myslím, že máš horečku...ale potřebujeme té dostat k vodě, abychom ti vyprali šátek a aby tě trochu ochladila." Řekla.
"JJi, potřebuju pomoc!" Zakřičela na nejbližšího kamaráda, který ihned přihopkal. Pochopila jsem, že ostatní šli asi pro jídlo a dřevo.

Kiara mě vzala za ruku a přehodila si jí přes rameno. JJ udělal totéž. Možná bych se i červenala, ale momentálně jsem byla ráda, že žiju. Doplahočili jsme se k vodě, kde mě posadili na kámen. Nohy jsem měla ve studené vodě. Bylo to docela příjemné. Kiara mě stále podpírala a JJ mi mezitím rozvázal ruku a vypral šátek.

Pak mě chvíli hlídali a seděli vedle mě na kameni, zatímco já už zase usínala. Poslední, co si z toho rána pamatuji, že moje hlava ztěžkla a spadla JJovi na rameno.

Když jsem se znovu probudila, ležela jsem na svém místě pod palmou. Bylo už odpoledne, slunce téměř zapadalo. Bylo pořád teplo. Ostatní seděli kousek ode mě a o něčem si povídali. Občas zkontrolovali, jestli spím, ale pak si Pope všiml, že jsem vzhůru.

"No teda děvče, ty nás umíš postrašit. A to tě ani neznám." Prohlásila Cleo a já se jen slabě usmála.
"Nemáš hlad?" Zeptala se Sarah.
"Ani ne." Zašeptala jsem a pomalu se pokusila zvednout do sedu. Je blbý mít horečku, ale je ještě horší mít horečku na opuštěném ostrově bez jakýchkoliv doktorů nebo léků.

Nakonec jsem se spíš doplazila za ostatními. John mi podal pití a já se ihned napila.
"Nepij tak rychle..." Upozornil mě se smíchem Pope, když jsem se málem zadusila a začala prskat.
"A nechtěls mi to říct trochu dřív?" Řekla jsem a pár z nich se zasmálo.

"Vypadá to, že humor tě ještě neopustil. To je dobře." Usmál se Pope a poplácal mě na rameni.

Kluci pak zapálili oheň a všichni jsme tam seděli a pozorovali rudé plameny.

"Tak co El, už je ti líp?" Zeptal se někdo druhý den na snídani, ale já zrovna nevnímal kdo, protože jsem sledovala JJe.
"Hmmm, vidíš že mám práci ne? Takže fajn." Ve skutečnosti mi moc dobře sice nebylo, ale už jsem byla aspoň schopna vstát a doplahočit se k jídlu.

"Tvoje práce je...pozorování JJova obličeje?" Sakra...byla jsem odhalena, musím rychle něco vymyslet...
"Přesně tak. Ale neboj se, k tobě se taky dostanu. Možná." Všichni se rozesmáli, takže jsem usoudila, že nebezpečí bylo zažehnáno.

Většinu dne jsem pak prospala. Vždycky, když jsem se probudila seděl někdo vedle mě a hlídal mě. Vážně miluju svoje kamarády. Vždycky jsem se jen usmála a zase usnula.

Ostatní ulovili nějaké ryby, které potom udělali k večeři. Probudila mě jejich vůně.
"No prosim. Slečinka přišla na jídlo." Zasmála se Cleo a ostatní s ní.
"No co, jedla jsem akorát ráno." Ospravedlnila jsem se a přisedla si k ostatním.

Když jsme dojedli, Pope s Cleo začali něco zpívat a Sarah s Johnem začali tančit. Pope a Cleo vážně vypadali jako pár, ale nahlas bych jim to neřekla. Myslím si ale, že jsme s Kiarou sdílely stejný pocit, když jsme se na sebe otočili se stejným výrazem.

JJ, který nás sledoval na nás jen vtipně pozvedl obočí.

Tentokrát jsem zůstala vzhůru jako poslední. Naspala jsem toho za poslední dva dny až dost. Nebylo mi o moc líp, ale ani hůř a to jsem brala jako dobré. Ani v noci mi už nebyla taková zima, ale to bylo možná tím, že jsem měla většinu času horečku.

Usnula jsem hned, co jsem si lehla a spala až do rána aniž bych se probudila.