𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

50

Za poslední měsíc jsem byla venku víc, než za celý svůj život. Uběhlo přesně 32 dní od našeho přistání a my stále neměli šanci odtud zmizet. Vím, že je to to nejmenší, ale docela zaostáváme ve škole. Těch málo z nás, co má rodiče už určitě umírá steskem a jejich rodiny už jsou nejspíš naprosto usmířené s tím, že už nás neuvidí. Možná už po nás někdo pátrá, ale musím říct, že se to nedaří.

Nebaví mě tu už vůbec nic. Možná jsem jedna z mála lidí, kteří i když jsou se svými přáteli, se necítí ani zdaleka tak spokojeně, jako když můžou doma vegetit, provozovat gaučing a jen tak se procházet plnými ulicemi. Chybí mi, že tu kromě nás jsou jen zvířata. Nikde není nikdo, s kým bych se mohla popřát, nikdo na koho bych mohla bezdůvodně zařvat, nikdo na koho bych si mohla ztěžovat, ani nikdo, kdo by mě vyháněl ze svého pozemku nebo někdo kdo by se mě snažil udat na policii.

Nemůžu tady nic ukrást, nemůžu nic. Jen tu každý den sedět u ohně a povídat si. Už ani nemám o čem. Ostatní si všimli, že jsem většinou zticha a nic neříkám, ale za poslední týden se mě ptali proč tolikrát, že už jsem to přestala počítat. Nikdy jsem nevěděla, co na to říct.

Určitě by pro mě byla dobrá zkušenost žít nějakou dobu na ostrově a dělat všechno sama, ale já už toho měla dost. Měla jsem ráda svůj dům, ač byl malý, měla jsem ráda svoje vloupání do obchodu s oblečením, bavilo mě krást auta, ale tady jsem nemohla.

"El? Nad čím zase přemýšlíš?" Zeptala se mě Cleo, která šla zrovna kolem. Sledovala jsem nekonečné moře a chvíli se rozmýšlela.
"Bojím se, že až se vrátíme, budu krást ještě víc než před tím. Možná mě zavřou na dýl. Možná už se neuvidíme, nebo se nebudeme bavit, protože tady už jsme strašně dlouho společně..." Řekla jsem třesoucím se hlasem, protože jsem neměla daleko k pláči, ač jsem se jakkoliv snažila.

Nechtěla jsem brečet, nechtěla jsem vypadat slabá, ale moje myšlenky mě rozhodily.
"Mám jít pro JJe?" Zeptala se Cleo, nejspíš myslela, že jsme si nejblíž.
"Ne. Můžeš přivést Kiaru?" Musela jsem se se vším svěřit a doufala jsem, že zrovna ona by mě mohla pochopit.

Cleo zmizela a za chvíli se vedle mě posadila druhá tmavovláska.
"Prej si pro mě poslala."
"Jo. Asi si potřebuju promluvit a upřímně jsem doufala, že bys mě vyslechla."
"Jasně že tě vyslechnu, si moje kamarádka, takže, co se děje?"
Byla jsem zticha a snažila se o uspořádání svých myšlenek, ale bylo to k ničemu, stejně že mě všechno ihned vypadlo.

"Zamilovala jsem se do JJe." Vyhrkla jsem dřív, než jsem se dokázala zastavit a ihned si zakryla pusu rukou. Shit.