𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

51

"cože?" Zeptala se Kiara a prohlížela si můj obličej, nejspíš hledala nějaké známky lži, ale nic nenašla.
"Já za to nemůžu." Rozhodila jsem nešťastně rukama.
"Já přeci neříkám, že za to můžeš, jen by mě to asi nenapadlo. A o tom jsi chtěla mluvit?"
"Jo, a ještě o pár dalších věcech."
Kiara mě pobídla a já se nadechla.

"Hm, bude to znít asi fakt divně, ale chybí mi možnost se vloupat do obchodu a něco ukrást. Chybí mi vlastně úplně všechno a já vlastně ani nevím, jestli tady chci žít navždy, navíc je tady ještě Rafe a já nevím, co mám sakra dělat, protože mě to všechno děsně mate a já sama tomu nerozumím, chodila jsem jen s jedním klukem, ale předtím jsme byli dlouho kámoši, chápeš co se snažím říct?" Řekla jsem na jeden nádech a Kiara vypadala dost zmateně.

"Počkej, takže ty ráda krádeš a chybí ti to, protože tady nic krást nemůžeš, ale co je sakra s Rafem? Nějak nechápu, jak s tím zrovna on souvisí." Zamrkala jsem.
"No..." V krku se mi objevil knedlík a já se začala červenat. Otřela jsem si zpocené ruce do trička.
"Víš, když jsem byla malá, znali jsme se, ale nikdy mě nenapadlo, že by mě mohl už podruhé zachránit...takže nevím, ani nevím co si o tom mám myslet, ale mám pocit, že ho mám ráda, jen nevím, jak. Takže teď nevím, co si počít a doufala jsem, že bys mi s tím mohla pomoct, protože jsi určitě měla víc vztahů, navíc je oba znáš a tak."

"Hele, jestli ti můžu poradit, Rafeovi radši moc nevěř, ale jestli se ti líbí, tak je to asi trochu problém, je proti nám a taky proti nám půjde, jestli si ho vybereš, budeš muset dávat pozor na to, abys mu o nás nic nevykecala...a pokud se jedná o JJe, vím jen to, že to má s city těžké, takže budeš nejspíš čekat dost dlouho. To je moje rada."

Zasmála jsem se.
"Takže nemam dělat nic?" Kiara se taky zasmála a kývla.
"Zatím radši ne."

Byl 33. Den.
A ten den se na obzoru konečně objevila naděje v podobě malého osobního letadla.
"Hej! Vidíte to?" Zakřičel Pope, který si ho všiml jako první a horlivě ukazoval na letadlo, které prolétalo kolem. Pak se rozběhl na kopec, následován Cleo, kde byla postavena dřevěná hromada.

My ostatní jsme ve stresu sledovalietadlo a křičeli na něj a mávali. Občas jsem se ohlédla na kopec, ale žádný oheň se neobjevoval. Nestihnou to, letadlo zmizí. Zůstaneme tu navždy.
Ale v tu chvíli se rozhořel oheň a letadlo se pár vteřin na to otočilo a letělo naším směrem.

Rozběhli jsme se na místo, které bylo podle nás nejlepší náhradou přistávací plochy a letadlo tam po pár minutách přistálo.
Málem jsem radostí skákala. Pope s Cleo nás rychle doběhli zrovna ve chvíli, kdy z letadla vystoupil chlap.