MY BROTHER IS A FORMULA 1 DRIVER

-1-

Ukončila jsem aktivitu běh nejen na svých hodinkách, ale i v reálu, a než se mi ukázal konečný čas, přesunula jsem se ze silnice na chodník. Ačkoliv dnešní běžecký čas nebyl jeden z nejrychlejších i tak jsem s ním byla spokojená.

Telefon už automaticky přepnul na další playlist s názvem PROTÁHNI SE a já si dala tu práci, aby ani jeden sval nezůstal na zmar. Běh jsem poslední dva roky nepovažovala za speciální aktivitu byl pro mě na stejné úrovni jako chůze.

„Sakra už zase!" Zaklela jsem trochu víc nahlas, když jsem si uvědomila, že se mi podařilo nechat klíče na kuchyňské lince. Tento měsíc už je to potřetí, co jsem je nechala někde doma po cestě ven.

Doufám, že už Carlos bude vzhůru či ho, případně mé zvonění vzbudí. Po tom minulém pokusu s poškrábanou nohou se mi přes plot lézt znovu opravdu nechce. Do teď se to nepodařilo zahojit, ale není se čemu divit, když si nechci dát pauzu od běhu a při něm mi pokaždé aspoň jeden ze strupů praskne.

„Už jdu, dejte mi chvilku. " Na třetí pokus mého zdlouhavého zvonění někdo zareagoval.

„Ahoj Isabel. Normálně v cizích domech nechodím otevírat dveře, ale to zvonění nešlo vydržet. " Vysvětlí právě probuzený Lando.

„Lando! " Moje reakce byla možná trochu přehnaně hlasitá, ale já si nemohla pomoct. „Vzbudila jsem tě? "

„Tvoje zvonění by probudilo i mrtvého, ale já bych stejně musel za chvíli vstávat." Promnul si jeden ze svých spánků.

„Promiň. Můžu to nějak odčinit?" Zvednu svoje koutky rtů do mírného úsměvu.

„Carlos se včera zmínil, že děláš luxusní lívance. Za ně bych ti snad mohl odpustit."

„Jestliže mě pustíš dovnitř ráda ti je připravím." Pokynu hlavou na dveře o které je opřený a Lando si konečně uvědomí, že mi stojí v cestě dovnitř.

Když si sundám boty moje palce na nohou okamžitě pocítí úlevu. Už bych si mohla koupit pořádnou obuv na běh a přestat používat botasky ještě ze střední školy. Když jsem před třemi lety začala běhat, přišlo mi zbytečné si kvůli tomu kupovat nové boty obzvláště, když jsem nevěděla, jestli s tím třeba po chvíli neseknu.

Lando zamířil do obývacího pokoje, což mi dává čas na pořádně dlouhou sprchu, kterou opravdu potřebuji. Moje šortky jsou nasáklé potem hlavně v oblasti mých hýždí, a tak automaticky letí do koše na prádlo. Ve sprše jsem si dala dost načas a vystřídala různé teploty vody. Poslední dobou se snažím otužovat nejen kvůli regeneraci svalů, ale hlavně kvůli prevenci proti nemocem. Začnu vždy s teplou vodou a postupně teplotu snižuji na nižší a nižší samozřejmě až tehdy, co si tělo zvykne nerada bych si ublížila.

Je sice teprve osm hodin ráno, ale i přesto nechci ztrácet čas, a tak na sebe hodím první věc, co najdu ve skříni. Po cestě dolů se snažím vybavit recept na banánové lívance, který jsem nedávno předělala na ještě lepší verzi.

V kuchyni si všimnu, že máme v ošatce nahnědlé banány, které se mi v tohle případě hodí mnohem víc než ty klasické žluté. Dám si zástěru, protože vím, jak bych dopadla bez ní už se mi párkrát povedlo zašpinit oblečení, tak moc, že už ani vyprání nepomohlo.