𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

60

Dopluli jsme všichni ve zdraví až do Outer banks. Kiara a Pope se hned vydali za rodinami, Cleo šla s nimi. Sarah někam zmizela, nejspíš šla hledat Johna, jistá si nejsem, ale nic neřekla. Zůstali jsme jen já a JJ.
"Hele, nechceš jít se mnou domů? Mám to blíž a už je večer.." navrhl trochu ostýchavě JJ a já, jako bych snad zapomněla všechno, co se stalo na lodi souhlasila.

Šli jsme v tichosti, ráda bych řekla, že to nebylo trapné ticho, ale z mé strany to tak vypadalo, takže to říct nemůžu. Bylo to trapné.
Když jsem viděla jeho dům, bylo mi ho trochu líto. Vypadalo to, jako by ho někdo asi padesátkrát vykradl, zničil polovinu zdí a všechno přelepil žlutou páskou a papíry o nezaplacených splátkách.

Dveře byly zabarikádované, takže jsme museli dovnitř oknem. V domě bylo ticho a tma. JJ vyndal z lednice pivo a nějakou další plechovku, kterou mi podal a oba jsme sebou hodili na starý gauč.
"Tak na rodiče, které nemáme?" Řekl JJ a natáhl ruku s plechovkou.
"Jasně." Řekla jsem trochu smutně a taky natáhla ruku. Chvíli jsme tam tak seděli, ale když se setmělo, nejspíš jsme usnuli.

Ráno jsem byla vzhůru, díky bohu, jako první. Díky bohu proto, že jsem se probudila s hlavou na JJově rameni a zbytkem těla jsem ležela tak napůl na něm. Rychle jsem vstala, kdyby se probudil, asi by to bylo divné, a i přes to, že mi to bylo příjemné jsem se raději posadila na jiné křeslo a sledovala ho, jak spí.

Ne, nejsem úchyl ani nic takového, ale zkuste si být v místnosti s někým, kdo se vám líbí a shodou náhod spí přímo před vámi. Po nějaké snídani, která se tak dá nazvat jen stěží se JJ vydal na zahradu. Já jsem se zatím snažila trochu uklidit v jeho baráku, aby to tam nevypadalo jako sídlo bezdomovců.

Když mě z mé práce vyrušily hlasy, přistoupila jsem k oknu a vyhlédla ven. Kiara stála na zahradě a mluvila s JJem. Přitiskla jsem ucho na sklo a snažila se něco zaslechnout, ale vzniklo jen něco jako "No...El... já....nevíš....bych... rád." Takže jsem upřímně moc nepochopila, ale věděla jsem, že když se zeptám, neřekne mi to ani jeden. Musela jsem to nechat být, ačkoliv mi pak v hlavě neustále lezl červ, který mě nenechal přemýšlet nad ničím jiným.

JJ přišel za mnou dovnitř s hadrem v ruce, který po mě z legrace hodil. Začal se smát hned po tom, co mi přistál na hlavě. Hodila jsem ho zpátky, takže přistál na hlavě jemu a začala jsem s etaky smát. Když jsem po něm hodila hadr už po několikáté, zakopla jsem o nějaké prkno, které leželo na zemi a já ho zapomněla uklidit, takže jsem spadla na zem a jelikož měl JJ šátek na obličeji, zakopl o mě a nakonec jsme leželi na zemi oba dva a stále se nahlas smáli.

Kdyby nás tam někdo viděl, myslel by si, že jsme blázni. No, možná že jsme.

JJ se zvedl a pomohl mi na nohy. Bohužel si akorát nevypočítal prostor, takže jsme stáli jen pár centimetrů od sebe. Díval se mi do očí a já do jeho, chtěla jsem se odtrhnout, ale nešlo to. A to normální oční kontakt má trvat tři vteřiny...tenhle určitě ne. Naštěstí se JJ otočil ke dveřím, protože do nich málem narazil nějaký pták, takže nebezpečí bylo zažehnáno.

"Jo, promiň, motorka je opravená, takže, chceš to zkusit?" Zeptal se JJ a nervózně přešlápl na druhou nohu. Bylo to víc, než divné, neznala jsem ho sice dlouho, ale tohle nikdy nedělal.
"Jasně." Řekla jsem a oba jsme se vydali k jeho motorce.