𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

61

JJ mi za jízdy říkal, co mám dělat. Snažila jsem se nemyslet na to, jak blízko sobě jsme seděli, ani na to, že mi příkazy v podstatě říkal přímo do ucha. Jeli jsme k přístavu. Nakonec jsme se stavili i u mě doma. Měla jsem víc jídla, takže jsme se tam zdrželi další dva dny, než se objevila Sarah s tím, že se John B ještě neobjevil.

A tak jsme vzali oba svou motorku a jeli k Johnovi domů. Na terase už stála Kiara. Ne, že bych na ní byla nějak naštvaná, ale upřímně jsem trochu žárlila na toy jak jsou si s JJem blízcí...
JJ chvíli s Kie o něčem diskutovali a já je z povzdálí sledovala zamračeným pohledem.

"El? Můžeme si promluvit?" Zavolala na mě Kiara a já se přestala mračit a šla směrem k ní.
"Jasně." Souhlasila jsem a spolu s Kie jsme šli stranou.
"Zaprvé...bylas už u doktora s tím ramenem?" Spustila hned jak jsme byly z doslechu.
"Ne. Už se to docela zahojilo a nic se s tím asi nenadělá, ani tam jít nehodlám..."
"Dobře. Každopádně zadruhé, jak se vyvíjí tvoje city?" Její otázka mě zaskočila.

Nevěděla jsem, co na to říct.
"Myslím, že je to čím dál horší. Rafe už mi aspoň neokupuje mozek, ale JJ ho obsadil jako Caesar římský trůn." Kiara se jen usmála.
"Tak to není tak zlé ne? Každopádně, chtěla jsem se omluvit za to, co se stalo na lodi, všimla jsem si, žes nás sledovala a nemělo se to stát, bylo to omylem přísahám."

"V pohodě. No a teď co s Johnem...má někdo nějaký zprávy?"
"Ne. Budeme muset zahájit pátrání." Řekla tajemně Kiara, aby odlehčila atmosféru a mezitím jsme došly zpět k JJovi.
"Tak co řešíte dámy?"
"Momentálně plán ohledně Johna B. Neviděls Sarah?"
"Ne..."

Večer jsem ležela v posteli a sledovala strop svého domu, užívala jsem si ticho. Vedle v obýváku na gauči spal JJ, který asi nechtěl být doma sám, takže se nastěhoval ke mě domů. Poslední na co jsem myslela, než jsem usnula byla dnešní jízda na motorce. Nemohla jsem se dočkat další.

Ráno mě vzbudil JJ, který se mnou lehce zatřásl.
"Čau El, chceš dneska zkusit auto?" Byla jeho první slova a já se okamžitě začala hrabat z postele a tryskem jsem vyběhla ven z domu.
"Hele, a ty nějaký máš?" Zeptala jsem se venku před domem, když jsme šli k cestě.
"Ne. Ale vím, kde jedno seženem. Ráno jsem šel kolem přístavu a je tam jedno opuštěný."
"Není to nějakej vrak že ne?"

V přístavu stálo nějaké menší auto s velkým kufrem a jen třema sedadly ve předu. Pokud vím, tak tenhle model už se dlouho nevyráběl, na druhou stranu auto vypadalo v pořádku, takže jsme nasedli a JJ mě hlídal a radil mi, co mám dělat.
"Teď to musíš podřadit...fajn, spojka, plyn a zařaď si něco většího...tak."

Když jsme najeli na nějakou opuštěnou cestu, JJ mi přestal radit a místo toho se mě ptal na různé divné otázky z mého života.
No a tak jsme došli k asi nejhorší a nejdivnější otázce vůbec. Vztahy...
"Hele, mělas někdy vlastně kluka?"
"Jo, ale jen jednoho. Po pár měsících jsme se stejně rozešli, ale pořád jsme kámoši. Bydlí v Charlestonu..." Přiznala jsem a trochu se začervenala.

"Ten Alex?"
"Překvapuje mě, že si pamatuješ jeho jméno...ale jo, ten."
"Proč jste se rozešli?" Trochu mě jeho otázka zarazila, ale nechtělo se mi lhát.
"Byl sice moc fajn, byl krásnej a všecko, ale prostě zjistil, že vztahy asi nejsou nic pro něj, nechtěl mě do ničeho nutit a já ho zas nechtěla obírat o nějaké jeho příležitosti, takže jsme se domluvili, že budem kámoši. Trochu mi ho připomínáš."

"Fakt? Chceš říct, že sem krásnej?" Zeptal se JJ a zašvihal obočím. Jistěže jseš krásnej...pomyslela jsem si a usmála se.
"Chci říct, že seš mu podobnej, ne, že seš krásnej." Moc přesvědčivě to sice neznělo a JJ to poznal, ale i tak, snaha byla.
"No tak dobře."
"Fajn, ale teď jsem na řadě já. Stejná otázka."
"Jakože jestli si myslím, že seš krásná?" Zasmála jsem se, ačkoliv jsem umírala touhou znát odpověď na tuhle otázku.

"Ne, měls někdy holku?"
"Ne." Řekl klidným hlasem JJ.
"Tak to nevim jestli ti věřím. Ale chci aspoň náhradní otázku, u tohohle moc nevím. Co nejdivnějšího si kdy řek." Řekla jsem a dál sledovala cestu.
"No, jednou sem nazval strážce věznice mufinkem." Jakmile to řekl, okamžitě jsem vybuchla smíchy, div že jsem nás neotočila na střechu. JJ se po chvíli k mému smíchu přidal, takže jsem raději zastavila auto, než jsme se dosmali. A trvalo to dlouho.