Zvláštní výročí

William svými promrzlými prsty svíral brokovnici. Stál před dveřmi polorozpadlého stavení a rozhodně nechtěl otevřít dveře. Věděl, co za nimi najde, a tak otálel. Zima se ale stupňovala. Přísahal by, že za svými zády slyšel řev. Možná šlo o ledního medvěda, ale s jeho štěstím se mohlo jednat i o ledového draka. Ozvalo se další zařvání, tentokrát o mnoho blíž. Raději rozkopl dveře a připravil se na střet.

Uvnitř staré hospody nikdo nebyl. To nečekal. Vešel dovnitř a obezřetně se rozhlédl. Podíval se na strop a vyjekl. Ten chlap se po něm plazil, snažil se skrýt před světlem, ale když si všiml, že ho Will spatřil, seskočil se zasyčením na zem. Pohyboval se tak rychle. Will vystřelil. Netrefil se, muž se ráně vyhnul a s vyceněnými zuby a rozeklaným jazykem se na něj vrhl. Zakousl se mu do předloktí a William viděl, jak se mu zaleskly rudé oči.

V ten moment se probral. Divoce lapal po dechu, očima bloudil po ložnici a držel se za levé předloktí. Když si uvědomil, že se mu to jen zdálo, naštvaně plácl rukou do peřiny.

„Kurvafix už," procedil mezi zuby. Nesnášel, jak se mu to pořád vracelo. Podíval se na budík. Půl páté ráno, za dvě hodiny vstával. Musel se včas dostavit na sraz s bývalými přáteli. Jestli je tak vůbec mohl nazývat.

Přetočil se na pravý bok a zavřel oči. Usnout už mu ale nešlo, v posteli se převracel a polohlasem nadával, nakonec se vztekle zvedl a došel si na záchod.

„Se na to fakt můžu vykašlat," mumlal, když močil. Na prkénku zůstaly žluté kapky, na tom však nezáleželo. V koupelně vládlo šero, ale rozsvěcet se mu nechtělo. Nemělo to cenu. Vlastně nic nemělo cenu, už ho to všechno pořádně štvalo. Život mu protékal mezi prsty, protože se nesnažil ho chytit. Jeho bývalí spolužáci už zakládali rodiny a ženili se, zatímco on živořil v miniaturním bytě, kde byly jen dva malé pokoje a koupelna. Práci měl mizernou a nesnášel ji, ale účty se bohužel samy nezaplatily, a tak pravidelně obsluhoval zákazníky v jednom zapadlém bistru. Nechápal, proč to ještě nezabalil. Asi měl nějaký vyšší cíl, nějakou touhu. Jo, určitě ji měl. A týkala se jeho bývalých kamarádů.

Když mu od Roye, samozvaného vůdce jejich party, přišel mail, ani ho neotevíral. Byl si jistý, že se s ním vidět nechce. Už dřív to byl idiot, ale všechno završil, když se před dvěma lety vyspal s Williamovou přítelkyní. William mu to stále neodpustil, protože Sandy si chtěl vzít, jenže po tomhle jí už nedokázal věřit. Ten debil Roy mu pokazil fungující vztah, a ještě se za to nikdy neomluvil.

Nakonec ale ze zvědavosti nakoukl a zjistil, že Roy navrhl setkání ve městě, které je před šesti lety neodvratně spojilo túrou k zapomenuté hospůdce. Prý chtěl „zavzpomínat na staré časy", ale William věděl, že se chce jen chlubit tím, jak dobře se má, zatímco se bude ušklíbat nad Willem a jeho pokaženým životem. Na setkání přizval ještě Daniela s Chelsey, kteří spolu už neuvěřitelných sedm let randili, ale pořád se nedokázali odhodlat k tomu, aby se vzali. Will je všechny nesnášel. Ale na email odpověděl, a dokonce pozitivně. Potřeboval na chvíli vypadnout z velkoměsta, nadýchat se čerstvého vzduchu a setkat se s někým jiným než kolegou z práce.

Vzpomínání na minulost se sice nezdálo jako nejlepší nápad, ale doufal, že se tomu třeba z většiny vyhnou. Mohli by o tom prohodit tak jednu větu. Nebo klidně žádnou, nestěžoval by si.

Teď se na sebe díval v oprýskaném a naštípnutém zrcadle v tmavé koupelně a čistil si zuby. Kartáček už měl víc jak tři měsíce, byl ztvrdlý a opelichaný, ale nový si kupovat nechtěl. Málokdy si kupoval nové věci. Odplivl si do umyvadla a vycenil zuby. Věděl, že reálně překvapivě nejsou nijak moc zažloutlé, ale v šeru se zdály špinavé a zkažené. Vykloktal si pusu ústní vodou a potom se pustil do holení. Na takové setkání potřeboval vypadat k světu. Shodil tedy několikadenní strniště, pořezal se jen jednou. Najednou vypadal o dost mladší a méně jako lidská troska. Usmál se na sebe do zrcadla. Bude to dobrý, uvidíš se s nima a konečně budeš zase v pohodě. To zvládneš.