𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

67

Potichu jsem se zvedla ze země a pomalu se plížila až k oknu, ze kterého jsem vyhlédla ven. Pruh viditelnosti byl jen malý. Viděla jsem jen boty, ale byly mi povědomé, takže jsem zkusila na okno párkrát zatukat. Neodvážila jsem se promluvit, kdyby to byl nějaký vrah, ale jakmile si osoba všimla mého ťukání, ujistila jsem se, že není.

V okně se objevily nejdříve blonďaté vlasy, od kterých se odráželo světlo a tvořilo jejich zlatavý nádech. JJ. Usmála jsem se, jakmile nahlédl do okna.
"El? Co tam děláš? A pročs letěla bez nás?"
"Možná by bylo lepší, kdybys mi pomoh se odtud dostat...pak ti to řeknu, ale je to na dýl." JJ se zvedl a rozhlédl se kolem.
"Myslíš, že se tím oknem protáhneš?" Zeptal se po chvíli.

"Upřímně? Ne." Odpověděla jsem po tom, co jsem si okno přeměřila pohledem.
"Fajn. Hned jsem zpátky." Ozvalo se a pak JJ zmizel. Vydechla jsem a sedla si na zem. Chvíli jsem čekala, než jsem zvenku uslyšela nějaké hlasy, pak pravděpodobně rvačku a nakonec ránu, jak někdo urazil zámek na dveřích.

Do sklepa se dostalo náhlé ostré světlo, když někdo otevřel dveře. Rukou jsem si zakryla oči a snažila se rozkoukat, když se ke mě někdo přiblížil.
"Tak co se stalo?" Promluvil na mě JJ.
"Carlos Singh pro mě poslal svoje muže, přepadli mě kus od domu a hned odvezli na letiště, říkal, že prý znal rodiče, takže se jen potvrdilo to, že je potencionální vrah a navíc mi řekl, že mě potřebuje k hledání pokladu. Jen proto mě ještě nezabil." Vyklopila jsem na jeden nádech a pak se na JJe vrhla a pevně ho sevřela v objetí.

"Pane bože nevíš jak ráda tě zase vidím." Vydechla jsem do jeho ramene, když mě trochu váhavě objal nazpět. I přes to, že byl zpocený hezky voněl, téměř návykově. Vnitřně jsem umírala touhou zůstat takhle navždy, navždy v jeho objetí. Usmála jsem se.

Když jsme potom šli vedle sebe, toužila jsem po tom ho prostě chytit za ruku, proplétat si s ním prsty a hrabat se mu ve vlasech, ale věděla jsem, že on by to nechtěl. Neustále jsem měla před očima, nebo spíš ušima to, jak mi Kiara říká, že to má s city těžké. Řekla mi, že by bylo lepší počkat, až první krok udělá on, ale já nemohla čekat. Nedokázala bych čekat byť jen další měsíc.

Ten pocit mě sžíral zevnitř, ačkoliv na venek jsem nesměla dat nic najevo.

S ostatními jsme se sešli v malém přístavu pro dřevěné lodě. Sarah s Johnem tam nebyli, ale Cleo říkala, že už jsou v El Tesoru. Měla tam být hora, ve které se ukrývá zlato, alespoň se to říká. Vypluli jsme pár minut po poledni a mířili k velké hoře. Kolem nás byla jen džungle, krásná, ale nebezpečná plná mnoha pastí a jedovatých rostlin.

Zastavili jsme až těsně pod horou.
"Tady by měla být ta stezka." Řekla Cleo.
"A sakra, to jsou Carlosovi muži." Všiml si JJ a já se okamžitě skrčila hlouběji do lodi.
"Musíme se přes ně nějak dostat, Carlos už je určitě někde nahoře, John se Sarah nás budou potřebovat." Řekl Pope.

Vylezli jsme tedy nenápadně z lodi a vešli do malého domku na rybářské sítě. Kluci vytáhli z kapes malé červené válečky, které museli koupit na trhu s ohňostroji a začali je zapalovat. Když hořely, házeli je do vody vedle dvou ozbrojenců, kteří ve strachu odpluli pryč.

Jakmile jsme se jich zbavili, vydali jsme se do kopce, abychom co nejdříve našli Sarah s Johnem.