Muž ze Stínů

I.

text - poznámka autora/autorky

text - vyprávění, popisování

text - myšlení

"text" - dialog (konverzace)

"text" - šepot

text (použito jako jedno slovo ve větě) - mluvení o něčem špatně řečeném (i když to ani nemusí vědět), použitý anglický výraz

text (použito v dialogu) - zdůraznění na určitou myšlenku

text (použito jako jedno/pár slov/o ve větě) - zdůraznění slov/a v dialogu

text (použito jako celkové vypravování) - sen

Ethan POV

[Jméno] jde po chodníku. Opilý. Vrací se z domů z baru. Před týdnem znásilnil dvě mladé, dvanáctileté dívky. Nechutný. Už teď se mi hnusí. Jak se sebou vůbec může žít?! Je čas aby zaplatil. Usmál jsem se mentálně pro sebe.

On si zaslouží zemřít...!

3rd person POV

Jak muž jde domů z baru opilí, něco ho chytne okolo kotníku, jenže je tak opilí, že si toho nevšimne. Ale uvědomuje si jen ten fakt, že mu je pomalu zima. Začíná to od kotníků. Všiml si, že něco není správně. Podíval se na své nohy. Co to?! Pomyslel si muž, když ho v tom z ničeho nic, něco stáhlo. To něco ho stáhlo do země. Byla mu zima po celém těle. Jako kdyby by byl pod ledovou vodou, v oceánu přesněji. Rozdíl byl ten, že mohl jen ztěžka dýchat. V oceánu by jste se jen a pouze dusili.

Pochvíli se začal dusit. Bolela ho hlava, plíce, srdce, měl sucho v krku. Už si myslel, že to utrpení skončí každou chvíli. I když si to myslel snažil se vzdorovat své smrti, však marně. Věděl, i když nevěděl, že to je jeho konec. Ale pak se stalo něco zvláštního. Už se nedusil, ale byl při vědomí, i když nedýchal. Něco ho udržovalo při životě. Chtělo to, aby trpěl. Pomalu mu začala těžknout víčka. Cítil se jako kdyby levitoval.

Další věc co věděl, bylo to, že byl mrtvý. Jeho duše chvíli byla u svého těla a sledoval co se to stalo. Viděl své tělo bez života ležet na zemi. Než se jeho duše vytratila do pekla, všiml si něčeho ve stínech, posmívalo se mu to, ale nezachytil co to to bylo, jelikož se jeho duše vytratila v zapomnění.

Ethan POV

Posmíval jsem se mu. Viděl jsem jak se jeho duše vytrácí. Další špatný člověk pryč ze světa... Co teď? Podíval jsem se více do dáli do předu a viděl nějakou postavu jít mým směrem. Kdo to je..? Musím rychle odsud zmizet. Řekl jsem si pro sebe v hlavě, ale postava už se rozběhla a nezbývalo mi nic jiného než se schovat do nějakého stínu. Pozdě. chytil mě za zápěstí a k tomu velmi pevně.

"Co jsi do prdele zač?!" Zeptal se trochu vyšším hlasem, tak aby nekřičel, ale taky tak, aby nemluvil normálně. Snažil jsem se vytrhnout z jeho sevření, však marně. Chvíli jsem váhal, jelikož jsem nevěděl co odpovědět.

"Člověk, jako ty." Nakonec jsem ze sebe dostal. Šlo vidět, že ho to zarazilo a byl z toho trochu víc rozzuřený. Proč je tak rozzuřený?

"Člověk? ČLOVĚK?! JAK MŮŽEŠ BÝT ČLOVĚK?! JE NA POHLED JASNÉ, ŽE NEJSI ANI Z TOHOHLE SVĚTA!" Tentokrát zařval, že až to muselo jít slyšet v sousedních státech. Chytil mě za triko.

"No technicky, jsem z jiného světa, v tom máš trochu pravdu, ale jinak jsem člověk." Přiznal jsem. Jde o to, že to tak je, jelikož můj otec byl celý stvořen ze stínů, matka vzato člověk. Nikdy jsem nechápal jak vůbec moji rodiče skončili spolu, ale radši jsem se nikdy neptal. Hilarious.