Co fanoušci nevidí aneb co se děje mimo led...

1. Coach's pet

Pokud neznáte písničku Teacher's Pet od Melanie Martinez, doporučuji pustit, pak pochopíte, proč jsem tohle prostě musela napsat. Jinak doufám, že se bude líbit a zanechte mi klidně nějaký ten komentík. A pokud máte požadavek na oneshot, určitě mi dejte vědět a já se to pokusím nějak zpracovat. Love you, vaše Bambi <33

Jakub Vrána x Juraj Slafkovsky

Už zvenku jsem poznal, že jsem na správném místě. Hlasitá hudba hrála dostatečně nahlas, že byla slyšet přes celou ulici a již při vstupu mě ovanul odér tvrdého alkoholu a cigaret.

Přesně tohle potřebuji. Pár skleniček whisky, poctivý doutník a pořádný orgasmus k tomu.

Vešel jsem tedy dovnitř, přičemž mé kroky nesměřovaly nikam jinam než k baru. Objednal jsem si již zmiňovanou whisky, načež se začal rozhlížet kolem. Kdopak se mi dneska postará o tu poslední část?

Na první pohled se mi nepodařilo nikoho najít. Avšak bylo teprve jedenáct večer, stále dostatek času si někoho najít. Usadil jsem se tudíž na barovou stoličku a jen tak z nudy začal flirtovat s barmankou. Soudě jejího pohledu na podobné věci byla zvyklá, což mě přestalo po chvilce bavit. Jako kdyby u mě vůbec měla šanci. Na to jí chybí určitá část těla...

Čas se neskutečně pomalu vlekl. Jedinou mou zábavou byly stále pouze sklenička té chutné tekutiny. Cítil jsem, že se mi mozek začíná pomaličku opíjet. Na obzoru se však stále neobjevil nikdo, kdo by stál za hřích a to mě dost sralo. Moje pravačka už další noc nezvládne. Začínám z toho mít už pěkně natažené svaly.

Kolem druhé ráno jsem to chtěl zabalit. S mizernou náladou, protože si opět nevrznu. Jenomže jsem se měl také v devět dostavit na trénink a krapet toho spánku by se možná opravdu šiknul. Jak jsem se tak zmateně točil na židli, v opilém stavu se snažil najít východ, ozval se za mými hlas. Tedy, alespoň myslím, že to bylo za mnou...

„Hľadáš niekoho?" Oh kurva! Měl tak nádherný hluboký dominantní hlas. Loktem se opřel o bar a se škodolibým úšklebkem mě pozoroval. Díval se na mě, jako kdybych byl ztracené štěně. Štěně, které od něj nedokázalo odtrhnout oči a kterému jistě velice brzy poteče po bradě slina.

„Teď už ne," dostal jsem ze sebe přiškrceným hlasem. Zkousnul jsem si spodní ret a následně ho sjel pohledem od hlavy až k patě. Hezky pomalu. Tak pomalu, až to ani on nevydržel a dvěma prsty mi zvednul bradu, abych se na něj opět podíval.

Přejel mi prstem po rtech, následně mi vjel rukou do vlasů. Nemohl jsem si pomoct, tudíž jsem spokojeně zavrněl, což akorát prohloubilo jeho úšklebek. Do prdele! Kdy jsem se přestal takhle ovládat? Proč se mu tak jednoduše poddávám? To musí být tím alkoholem. Nebo nedostatkem sexu. Jo! To bude ono.

„Taká nádherná princezná tu predsa nemôže sedieť sama," vytrhnul mě z mých myšlenek. Nevinně jsem se zaculil. Nikdy jsem nebyl na sladký řečičky, ale-ale...od něj bych přijal cokoliv. Cítil jsem to. Věděl jsem, že ať už má se mnou v plánu cokoliv, nebudu mu odporovat

„Možná jenom čeká až si ji nějaký prince odvede domů," zatrylkoval jsem a seskočil na nohy. Jenomže jsem neodhadl stav mé opilosti a nebýt pohotové reakce mého prince na bílém koni, válel bych se už dávno na zemi.

„V tom prípade mám pre teba posteľ s nebesami," zašeptal mi do ucha a vzal si mě do náruče. schoulil jsem se k jeho hrudi a opilecky se smál. On se rázným krokem vydal ven z baru, přičemž se mu nepřestávalo zlověstně blýskat v očích.

Venku stálo jeho auto, do kterého mě posadil, zapnul mi pásy a následně se usadil na místo řidiče. Celou cestu nikdo nic neříkal. Nebylo třeba. Protože jeho ruka mi provokativně cestovala po stehně sem a tam a já zmučeně kňučel. Tak moc jsem ho chtěl. Tak moc jsem ho potřeboval...