Kluci Kiaře pomohli nahoru,aby mohla prolézt dírou ve zdi. Uslyšela jsem zevnitř ránu,což znamenalo,že už je vevnitř. Všichni jen pozorně naslouchali a čekali na její reakci. ,,Žiješ?Máš tep a tak?" JJ si nemohl odpustit svoji blbou poznámku. Nepřekvapilo mě to, jen jsem nad tím mávla rukou. V díře jsem viděla pohybující světlo jak se Kiara rozhlížela kolem sebe. ,,Zatím jo" odpověděla po nějaké chvíli a všichni jen napjatě čekali co se od ní dozvíme. ,,To je dobře" odpověděl jí nazpět JJ a John nakukoval do díry,aby se zorientoval a dozvěděl se novinku jako první.
,,Potřebuju víc světla" ozvala se Kiara a John jako na povel protáhl dírou svoji ruku, ve které přidržoval lucernu. Viděla jsem Kiaru přibližující se k nějakému místu. Vypadala celkem zmateně. Udělala jsem krok doprava, abych lépe viděla,ale nevšimla jsem si JJ-e. ,,Promiň,já-" nestihla jsem nic říct, protože mi dal prst k ústům, abych byla zticha a přitáhl si mě víc k sobě. Povytáhla jsem zmateně obočí,ale nic jsem neřekla.
,,Našlas něco?" ptal se nedočkavě John. ,,Je tam zlato?" ptal se Pope. ,,Panebože" řekla Kiara s hlasitým vydechnutím a na chvíli se rozhostilo nepříjemné ticho. Slyšela jsem šustění listí a mrazilo mě na zádech. Dokonce jsem slyšela i JJ-ovo bouchající srdce. Přimáčkla jsem se více k němu a on s tím tiše souhlasil.
Uslyšela jsem zvuk připomínající mačkání papíru a s dobrým pocitem jsem zjistila,že to tak opravdu bylo. Kiara vytáhla ruku s obálkou ven a John si ji hned přebral. Vytáhl svou druhou ruku s lucernou ven a Kiara v pořádku a živá vylezla zpět za námi.
Odtrhla jsem se od JJ-e a nakoukla přes Johnovi ramena. "PRO PTÁČE". Co to asi znamená? ,,Tyvole" špitl John skoro neslyšně. Podíval se na Kiaru a Popa ,,Tohle je od táty" řekl a všichni jsme se na něj zadívali se zmateným pohledem. Kiara se lehce pousmála a JJ se zamnou cuknul až jsem nadskočila ,,Poplach,pašeráci!" vykřikl a odhodil trávu co držel mezi prsty do křoví.
Všichni jsme se jako na povel rozběhli směrem ke Twinkie. ,,Běž!" křikl JJ a trochu mě postrčil. Otočila jsem se na něj a trochu přibrzdila,takže do mě narazil. Zasmála jsem se a zatočila za ostatníma. Přikrčila jsem se a zatáhla JJ-e za ruku,abych mu něžně zhasla baterku na hlavě. Hleděli jsme si dlouze do očí i přes to,že jsme na sebe skoro neviděli. Položil svojí ruku na mou paži a jemně sjížděl níž až k mé dlani. Zachvěla jsem se. Tak krásné,ale tak nepřístupné. Odtrhla jsem pohled a soustředila se na situaci.
,,Támhle něco vidím!" slyšela jsem vzdáleně a JJ opatrně nakoukl před zídku. ,,Myslíš,že to jsou ti co nás naháněli?" zeptal se Pope hned za ním. ,,Týpek má bouchačku" špitl JJ zděšeně a já jsem sebou cukla. Už ne prosím. Kiara se bez rozmýšlení rozběhla na druhou stranu od těch "pašeráků" a všichni jsme se plazili za ní. Doběhli jsme až k bráně a jeden po druhém ji přeskočili. Pope se na ní ale zasekl. John se mu vrátil na pomoc,ale kalhoty na bráně zůstaly. Všichni jsme se mu smáli, a Pope se červenal jako rajče. Nastoupili jsme do Twinkie a hlasitě jsme všichni oddechovali.
Když jsme vklidu a stále vysmátí dorazili domů, JJ letěl k lednici a vytahoval z tama sto let staré jídlo. ,,JJ-i, ten chleba je už pár dní plesnivej" varoval ho John ,,Odkrojím to" řekl mu nazpět bez odvrácení pohledu. Stále se soustředil na mazání chleba máslem. Zasmála jsem se. ,,Jsi vážně nechutnej" řekla jsem mu ,,Ale plíseň je dobrá, je to přirozený organismus" ,,Nehraj si na chytrýho, věř mi,že to vyplivneš hned jak se toho dotkneš jazykem" vztáhla jsem na něj prst se škodolibým úsměvem. Neviděla jsem ten pohled už někdy předtím?
JJ se s namazaným výborným naprosto neplesnivým chlebem vydal za Johnem, který seděl na židli a chystal se otevřít obálku od jeho táty. Všichni se dívali na to představení. Jen mně stále sjížděly pohledy na JJ-e. Ty jeho oči... oceánově modré oči, které mají stále co na práci. Ty jeho zatraceně sexy rysy v obličeji a jeho zkurveně vypracovaný sexy tělo. Skočila bych na to s ním klidně hned-
Viděla jsem jak si JJ hladově ukousl kousek chleba a hned jak se mu to dostalo do pusy se mu udělalo zle a vyplivl to. Zasmála jsem se. ,,Já ti to říkala" špitla jsem směrem k němu,ale ignoroval mě.
To už John měl otevřenou obálku,ze které vytáhl jakousi mapu,na které byla napsaná přesná poloha- pokladu? Všichni zadrželi dech. ,,No tyvole" ulevil si John. JJ ukázal na křížek na mapě ,,Křížek označuje poklad" řekl stále s nechutí v hlase. Měla jsem pocit, že hořím, když se na něj dívám. Nikdy v životě jsem necítila takovou přitažlivost jako dneska. A začalo to na tom hřbitově. Mám chuť ho políbit.
Všichni sledovali mapu a prohlíželi si jí do největších detailů. ,,Zeměpisná délka a šířka" řekl John a ukazoval na různé body na mapě. Všiml si v obálce ještě něčeho. ,,Počkat,je tam ještě něco" prohrabal se obálkou vedle mapy a vytáhl magnetofon. ,,Co je to?" zeptal se zvědavě JJ. ,,Magnetofon pitomče" okřikla ho Kiara. John ho bez váhání zapl. Ozval se mužský hlas. Zřejmě jeho táta.
,,Milé Ptáče," ozvalo se ,,Kdo je ptáče?" zeptal se znovu JJ ,,Tak mi říkal táta" špitl John ,,Nerad říkám, že jsem ti to říkal,ale je to tak. A tys o svým tátovi pochyboval." hlas v magnetofonu se zasmál a všichni jsme se po sobě dívali. ,,Teď jseš asi plnej viny a sebenenávisti kvůli naší poslední hádce,ale sebevraždu zatím nepáchej. Taky jsem nečekal,že Merchanta najdu." v magnetofonu to zašustělo. Neříkala jsem nic, jen jsem poslouchala a dívala se po ostatních. ,,Měl jsi právo na mě křičet,nebyl jsem zrovna otec desetiletí. Co na to říct? Cítil jsem to v kostech. Jen můžu doufat,že to posloucháme v naší chatrči v Kostarice,kde žijeme z investic a čekáme na stavební povolení *úsměv*. Jestli to tak není a situace není příznivá, no, tak k tomu je ta mapa. Tady je, potopený vrak Merchanta. Jestli se mi něco stane, dokonči,co jsem začal. Běž si pro to zlato. Mám tě rád,Ptáče,ikdyž jsem se tak vždycky nechoval." dlouhá odmkla. John mi připadam v rozpacích, chtělo se mu brečet. ,,Uvidíme se na druhé straně" a magnetofon se vypl.
