Carpe Diem

1. kapitola - Rozsekaný Bentley

Po střední škole jsem se dostal na vejšku a vcelku zapadl. Tvořili jsme s Tylerem a Andym elitní trojici. Žádná holka neunikla našemu šarmu, přesně tak, jak jsem to měl na střední. Jen ty párty byly lehce divočejší. Už jsme se nezaobírali jen chlastem a přidali jsme i víc šťávy. Nějaký hulení něčeho ostřejšího nebylo na škodu.

Rovnou ze školy jsme nasedli na naše motorky a jeli nakoupit matroš. Bez obav jsme ho tam i vyzkoušeli a pak si znovu osedlali naše mašiny, abychom jeli kámošovi do baráku na velkou páteční chlastačku. Cestou tam jsme samozřejmě nemohli minout fízly a tak za námi hned vyrazili. Měli jsme všichni bobky, protože ujíždět zkouřenej na motorce fízlům nebyla zrovna moc legální činnost.

Ne že bych se chtěl nějakým způsobem obhajovat, ale v těch průserech jsem nebyl nikdy sám. Můj otec na mě přestal mít nervy už někdy v patnácti a radši se odstěhovali s matkou někam do Chicaga. V devatenácti pak zemřel a odkázal mi půlku, kterou jsem roztáčel jako o závod. Když nastal problém, ze kterého jsem se nedokázal sám vylízat, nastoupil můj starší bratr David.

David byl můj pravý opak. Vždycky se dychtivě honil za slávou, úspěchem a velkými výdělky. Mně přesně tyhle věci byly ukradený. Chtěl jsem si jen užívat života, na který budu vzpomínat celé stáří u krbu. Naopak bratr si chtěl užívat až na stará kolena, což bylo nepochopitelné. Copak víme, že se toho vůbec dožijeme?

Z posledních zpráv jsem se dozvěděl, že se dokonce zasnoubil, což jsem vůbec nečekal a docela jsem si nemohl představit, koho si vezme můj věčně nespokojený bratr. Jak jsem ho znal měla by to být top modelka s IQ přímo Alberta Einsteina a to nejhorší, že by za ním běhala jako pejsek za hárající fenou.

Tyhle myšlenky se mě vlastně nedržely dlouho. Měl jsem svých starostí dost. Navíc mi docházely prachy a potřeboval jsem nějaký výdělky. Proto jsme se jednoho večera zhulili a zfetovali natolik, že jsem se ráno probral v nějakým Bentley.

Sotva jsem z něho vystoupil, přesněji řečeno spíše vylezl, už jsem pozoroval fízly, jak se nějakou supermanskou rychlostí snažili dostat za mnou. Vůbec jsem to nechápal, jak byli naspídovaný. Nezmohl jsem se ani na krok a už mě klátili na chodníku s pouty v ruce. Až v té chvíli jsem si všiml, že ten Bentley je pěkně vytuněnej. Nejspíš někdo přehlédl pár patníků, cedulí a podobných silničních pastí.

,,Měl by sis sehnat hodně dobrého právníka." radil mi jeden z fízlů, kterej se snažil bejt důležitej jak prkýnko na hajzlu.

,,Ne asi, ty vole." odsekl jsem a všiml si jeho přimhouřeného výrazu.

Zavolal jsem Davidovi, tak jako při každým průseru.

,,Co se stalo tentokrát?" vběhl vztekle do místnosti.

,,Pan Benjamin Russel je obviněný, že zdemoloval zcela nový vůz značky Bentley za půl milionu dolarů."

,,To jsou kecy. Někdo se to na mě snaží hodit." nesouhlasil jsem.

,,Nezajímá mě co provedl, ale jak se to dá řešit." konečně nastolil správný přístup.

,,Pokutou, kaucí a náhradou škody." zaculil se na mě fízl.

,,Kolik?"

,,Po sečtení nám to dělá sedm set padesát tisíc." vychutnával si nás.

,,To byl ten křáp ze zlata nebo co?" oponoval David.

,,Nejsme na burze. Cena je pevně stanovena."

,,Výborný. Co když odmítnu?"

Málem jsem omdlel, když to David vypotil.