Sherlock - Bez lékařské pomoci

Nuda v Baker Street

V malém bytě v centru Londýna ležel na pohovce mladý muž a kolem něj proletoval prach, který si razil cestu přes tenkou linku modrého dýmu, jenž se valil ze zapálené cigarety. Muž občas vyfoukl kouř a zrnka prachu s třepotáním vzlétla do výšin v chabém pruhu světla pronikajícím mezerou mezi těžkými závěsy. Poté znovu lehce klouzala dolů a pokojem vládlo ticho.
Na konferenčním stolku zapípal mobil, právě na něj přišla zpráva. Vytvořil se tak další kužel světla, ve kterém prachové částice tančily svůj tanec. Muž pootočil hlavou, která doposud civěla na strop, a dlouze se na mobil zahleděl. Po tomto rušivém pípání se znovu rozhostil absolutní klid.
„Johne!" zařval muž. „Johne!"
Jeho hlas proletěl celým bytem, ale nikdo mu neodpověděl. Tón byl pronikavý a zněl velmi naléhavě. Pod okny projížděla auta.
„Johneee!"
Na schodech se ozvaly pomalé kroky. Osoba byla lehčí a bylo zřejmé, že již kráčí po mezipatře, kde prkna místy vrzala, ale nyní nebylo nic takového slyšet. Osoba již po těchto schodech někdy šla, protože se nyní těmto úpejícím místům vyhnula.
„Paní Hudsonová, nesete mi čaj? "ozval se Sherlock z pohovky, aniž by na svoji bytnou pohlédl. Paní Hudsonová se rozhlédla po tmavém zakouřeném pokoji.
„Ne drahoušku, ale slyšela jsem dole, že křičíte. Nechci, aby se to s tou stěnou opakovalo." Její zpěvný hlas nezněl vůbec výhrůžně, a tak se snažila dodat zdviženým ukazováčkem svým slovům váhu. Sherlock pohlédl na stěnu, kde zely díry po kulkách.
„Ach a ten vzduch, no tak Sherlocku," řekla paní Hudsonová již mírným hlasem, „proč si trochu nevyvětráte? Od té doby, co John odjel na svatební cestu, se vůbec nevětralo."
Sherlock se podíval na zbytek své cigarety a típl ji o stěnu. Paní Hudsonová si toho naštěstí nevšimla, jelikož si razila cestu k oknu přes veškeré věci, které kdysi přišly se Sherlockem. Roztáhla závěsy a tím se spustily další konfety prachu. Otevřela okno a do pokoje pronikly zvuky z ulice. Sherlock otráveně přivřel oči pod návalem nepřeberného množství světla a podíval se na mobil. Mycroft to být nemohl, sice by neměl vědět, že v tuhle dobu má jednání Britské tajné služby, ale jeho bratr se při hádce jednou prořekl. Odemkl obrazovku.

„Píše John, Sherlocku?" zeptala se svým švitořivým hlasem paní Hudsonová. Sherlock se začal usmívat.
„Ach, takže píše on," paní Hudsonová se zaradovala. „Nebojte se drahoušku on na vás nezapomněl," rozplývala se.
Sherlock se vítězoslavně usmál.
„Ale kdepak John. Mrtvola!" zvolal radostně. Paní Hudsonová si povzdychla: „Já se nedivím, že vám John utekl s Mary, když se stále staráte jen o mrtvoly."

To již Sherlock téměř neslyšel, jelikož už sbíhal vrzající schody a mířil ven do výjimečně sluncem zalitého Londýna.