Nevěř nikomu.

Společná hra?🎹

"Konečně přestávka, můžu hrát na klavír„ řekl jsem si a upaloval do přízemí ke klavíru.
Když jsem vkročil na poslední schod něco mě znepokojilo... na židly od klavíru seděl kluk který měl hnedé vlasy, krásné modré oči a brýle. Neváhal jsem a šel jsem dál, když jsem stál u klavíru napadlo mě říct mu jen to trapné... „jé ahoj" cítil jsem se docela trapně ale co jiného jsem měl řict. „jejda ahoj, nejseš ty ten kluk z yt? Jmenuju se Martin?" „jó, to jsem já" odpovědl jsem a trochu jsem zčervenal. „těší mě já jsem Kája ale lidé mě spíše znají pod přezdívkou Kovy" „odkdy chodíš
sem do téhle školy?" to mě v tuhle chvíly zajímalo, nejradši bych si za to zpětně nafackoval. „tohle je můj 1.den, učitelé mi řekli abych si našel parťáka který mě provede touhle školou, napadlo mě... nechceš být ten můj parťák?" zrudl jsem a nevěděl co mám říct... „jo jsně, budu ten tvůj parťák za všechny prachy!!" když jsem si tuhle větu přehrával v hlavě, znělo mi to víc epicky než jsem to řekl.... „to jsem rád že jsem někoho našel tak... kde začnem?" nevěděl jsem co mám říct tak mě napadlo jen „co třeba u... klavíru?" kája se začal hystericky smát a já, já taky
Tohle bude vše za 1.kapitolu, napištemi jak se vám MAVYOVKA líbí a jestli mám v psaní pokračovat. 🖤

Anička V.