Nejsem perfektní

Hrdý , malý hráč

Jako každy den jsem ztrávil ve škole se znuděnou náladou a přemýšlel jsem o nějakém tom kroužku nebo pohybu . Až jednoho dne jsem byl s kamarádem u něj doma . Když mi řekl , že má dneska tréning , zeptal jsem se : ,, A na co chodíš ? '' , ,,Na basketball , pojď se mnou , nový hráč se bude hodit '' . Nebyl jsem si jistý ale i přez tu trému a strach jsem šel . Jakmile tréning začal , seznámil jsem se s trenérem a trenérkou , kteří vypady celkem klidně a uspořádaně . Hned jak jsme se rozběhali , nás poslali pro míče abychom si zahráli . Jelikož jsem byl nový , tak jsem nic moc neuměl a spíš jsem se tam motal než abych hrál .

Jak šel čas , pomalu jsem si osvojil základy ale nejhorší byly fauly . Pořád jsem fauloval a nejhorší na tom bylo to , že jsem se to nedokázal odnaučil . Ve škole to bylo těžší a těžší , jenže já věčinu času věnoval basketballu . Chtěl jsem v tom být opravdu dobrý , proto mě nikdy nepustila myšlenka takový doopravdy být . Proběhly zápasy , ve kterých jsem hodněkrát spadl , ať už bylo jen zakopnutí nebo sprostý faul , vždy mě to naštvalo tak , že jsem byl o zápas pak nezastavitelný . A právě zlost , smutek a všechny různé pocity mi většinou pomohly k vítězství našeho týmu . Někdy jsem byl na sebe hrdý a někdy zase ne .

On věděl , že má na to být jako ostatní jeho spoluhráči ale nevěděl , že bude ještě lepší než si myslel . Jak plynula léta , vyšel základní školu s dobrými známkami , a dál přeměšlel co z něho bude a kam půjde . Jenže jeho vášeň pro sprot jménej basketball byla silnější než nějaká kancelář nebo práce . Ale jeho rodiče nevěřili , že je tak dobrý ve sportu aby se tím hold živit , chtěli z něho mít podnikatele nebo úspěšného obchodníka . Jemu se to zamozřejmě nelíbilo a odešel ven trénovat na jeho velký zápas . Rodiče si dělali obavy o jeho milovaném sportu a proto otec navrhl , že se na něj večer zajdou podívat aby viděli jak se snaží a jak to myslí vážně .

Nastal večer a je nejvyšší čas vyrazit do haly na synův zápas . Hned jak se začne hrát , dává jako první koš a všichni z publika mu tleskají . Rodiče zůstávají v šoku a se slzami v očích sledují dál zápas . Když si jich všimne jak tleskají radostí , začne ronit slzy , rozeběhne se a do konce zápasu hraje jako nikdy předtím . Jelikož jeho rodiče viděli , jak je dobrý usoudili , že se sportem může živit . Uplynuly týdny , měsice a roky a z malého nezkušeného hráče se stal profesionální hráč v NBA .