Prolog

3.7K 118 0
                                    

Linda se podívala na svůj odraz v zrcadle a se smutným výrazem se ohlédla na spící holčičku za sebou. Stačila by jedna proměna a byla by jako dřív. Plná síly, krásná a mladá, s bezchybnou postavou. Ale neudělá to. Její rozhodnutí bylo správné. Byla si tím jistá.

Přešla k posteli a pohladila asi čtyřletu holčičku. S láskou se na ni dívala a spíš sama pro sebe řekla: "Nikdy tě neohrozím. Nikomu tě nedám!" pak se zadívala na fotografii na nočním stolku vedle dívčiny postele.

Nadpozemsky krásná, asi sedmnáctiletá dívka, tam stála po boku obrovského bílého lva. Fotka byla pořízena asi před 17ti lety, kdesi vysoko v horách. Měla na sobě dlouhý kožešinový plášť s kápí a jednu ruku držela zabořenou v mohutné lví hřívě. Neusmívala se, ale ani se nemračila. Její výraz byl neutrální.

Linda se s povzdechem usmála. Téměř by se sama nepoznala. Není možné, aby ji našli. Aspoň do doby, než se přemění...a to se dlouho nestane. Na to si přísahala.

Vlčice (pozastaveno)Where stories live. Discover now