Odpověď neexistuje.

1. kapitola

Roztáhnu ruky a vzlétnu. Nohy se mi odlepí ze země s podivnou a  naprostou samozřejmostí. Cítím, jak mě k sobě táhne samotné nebe. Motá se mi hlava, cítím tupou bolest uprostřed  čela.

Nevzpomínám si, jak jsem se sem dostala, ale chci  pryč. Nebe mě neúprosně táhne nahoru. I přes můj strach z výšek se odhodlám rozhlédnout kolem. Létají  kolem mě jakési bílé kousky papíru. Prach, který se z nich uvolňuje se mi lepí na prsty a do vlasů.

Letím výš.

Prach houstne.
Kolem sebe cítím sálající žár.
Rudé jiskry, které si pohrávají s myšlenkou přistání na holé kůži. Popálení není žádoucí.

Mhouřím oči, abych se před nimi uchránila.

Nebe,  se mě rozhodlo propustit ze svého zajetí. Pomalu začínám klesat dolů a k mým uším doléhá zvuk praskajícího ohně.

Zkoumán krajinu pod sebou.

Pode mnou se rýsuje obří hromada hořicích knih. Rozpoznávám z nich ty, které mám doma v knihovně. 

Jedna přes druhou, tuna myšlenek a vzpomínek, které měly být navěky zaznamenány a uchovány v paměti staré skříňky s poličkami..

Místo toho všechny hoří.

Cítím, jak na mě doléhá  tíha celé podivné situace. Jako by byla všude kolem mě, jako bych se sušila ve vlastní hlavě.

A zřejmě nejsem jediná. V dálce se rýsuje obrys, který připomíná pomníček.

Pomníček se nehýbá. Dívá se nehnutě na všechnu zkázu kolem, odmítá odvrátit oči. Jako by přede mnou povstal z popela samotný císař Nero. Nový požár Říma, jenom méně majestátní. A já jsem u toho.

Přibližují se k neznámému. Způsob, jakým osoba postává mi přijde i zdálky povědomý.
Můj rozum mi napovídá, abych to otočila. Zvědavost mě ale táhne dál, zrychluje a nutí oči ostřit čím dál víc.

Rozeznávám zelenou pláštenku. Sakra, vždyť ten člověk uhoří!

Postava ke mně vzhlédne. Na okamžik se můj pohled spojí se zelenýma očima. 

Ne, ne, ne!!!

Dívám se do očí,

sama sobě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přerývavé dýchání. Okraj postele, který nelze pustit. Dech. Překotný a zběsilý. A mé oči hledající alespoň malý náznak světla.

Ty sny.

Zabijáci, co se mi zažírají do hlavy. První se zdá jako neškodný brouk, poté se z něj stává parazit.