Hra smrti-Střepy minulosti

Část 1 bez názvu

Mé jméno je White Heartless. Pod tímto jménem jsem znám v podsvětí jako jeden z nejlepších zabijáků všech dob. Stal jsem se jím díky události známé jako Hra smrti. Je mi jasné, že o ní nikdo neslyšel, protože jsem všechny důkazy už dávno zničil. Hra smrti mě naučila vzít život komukoliv. Ať k němu mám jakýkoliv vztah. Několikrát jsem zažil strach z téměř jisté smrti a nakonec jsem se odpoutal od svého předchozího já. Ano, je to tak. Nebyl jsem vždy jen White. Dříve jsem se jmenoval Rick, ale poté jsem si vymazal paměť a nezvratně jsem zapomněl na 5 měsíců svého života. Když jsem si vymazal vzpomínky, snažil jsem se zakrýt všechny důkazy. Jenže jsem ještě nebyl tak kvalifikovaný a proto zde nějaké zbyly. Musel jsem je tedy najít a zničit. U toho jsem si ovšem i nechtěně vzpomněl na většinu z mého předchozího života. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět důvod Hry smrti, to nyní celé vysvětlím.

Na začátku jsem byl obyčejný středoškolský student. Chodil jsem do školy a také na do různých sportovních klubů. V jednom z nich byl velmi otravný pár. Jakob a Elisabeth byli velice dotěrní, ale byla s nimi sranda. Chodili jsme spolu na párty a vždy, když šlo o sport, shodli jsme se perfektně, a tak jsem i namyšlenost Elisabeth a Jakoba překonal a vycházeli jsme spolu velmi dobře. Můj nejlepší kamarád se jmenoval John. Seděli jsme pořád spolu v lavici a vždy jsme měli stejný názor. Dívali jsme se na svět velmi podobně a často jsme se bavili o světě okolo nás, to byla vždy velká zábava. Měl jsem také přítelkyni Katrin. Byla naprosto úžasná. I když nebyla úplný sportovec, byla chytrá, vtipná, upřímná a milovala mě z hloubky srdce. Nesmím opomenout ani mou kamarádku Emilii. Znali jsme se už hodně dlouho. Byla to „potížistka". Do školy chodila jen občas, pořád utíkala z domu a pohybovala se někdy až v kriminálních kruzích. Její rodiče se o ní nezajímali a měla to velmi těžké.

Všechno začalo jednoho úplně obyčejného dne. Šel jsem ze školy domů. Táta mi napsal SMS, abych přišel dřív. Když jsem vešel dovnitř, v domě bylo ticho. Zamířil jsem tedy do tátovy pracovny. Během otevírání dveří jsem si všiml jakéhosi nechutného zápachu. „Co to tady máš za smrad, tati?" řekl jsem výsměšně, jenže to, co jsem uviděl, mě naprosto paralyzovalo. U pracovního stolu seděl můj táta. Neseděl ale perfektně rovně jako vždy. Hlavu měl zakloněnou, tělo shrbené, jeho kůže byla celá bílá a ze židle kapalo obrovské množství krve. Vstoupil jsem dovnitř a šel se na něj podívat. U toho jsem začal vytáčet policii. Najednou jsem za sebou uslyšel kroky. Otočil jsem se. Stál tam nějaký chlap. Oblečení měl celé černé krom pár červených skvrn od krve. To je ten vrah! Jedním rychlým pohybem mi vyrazil mobil z ruky. Spadl jsem na zem a začal couvat směrem k tělu svého otce. Cestou jsem narazil na nůž. Bez přemýšlení jsem ho vzal do ruky a začal s ním máchat kolem sebe. Ten chlápek se pousmál. Onen pohled bych bez nějaké drogy těžko zapomenul. Byl to dlouhý protáhlý úsměv. Vrásčitý obličej zdobila jizva přes levé oko a k tomu malá bradka. Najednou jsem zezdola zaslechl policejní houkačky. Konečně jsou tady! Ale počkat, já je nestihl nezavolat. Kdo by mohl... TO ON! Chlapík se náhle rozběhl směrem k balkónu a skočil. Chce se zabít? Však jsme ve druhém patře. Rozběhl jsem se za ním a koukl přes zábradlí. Nechtěl se zabít. Pomocí ostatních balkónů seskákal dolů. Měl to naplánované? Ale proč by mi táta psal, ať přijdu domů? Že by to byl taky on? Proč? Pak mi to došlo. Proč se pousmál, když jsem popadl nůž? Nějak musel zakrýt svoje otisky. A teď tam jsou jen moje. Jsem jediný v bytu a na vražedné zbrani jsou moje otisky. Nebudou mi věřit chlapíka s jizvou přes oko co vyskočil z okna. Mam jim to zkusit vysvětlit? Začal jsem brečet. Můj táta je mrtvý a máma je teď někde v zahraničí. NE! Nenechám se zatknout. Musím utéct. Vyběhl jsem z bytu tak rychle, jak jen jsem byl schopen. Se slzami v očích jsem utíkal dolů. Slyšel jsem kroky, byly to spousty kroků. Policie? Nejspíše ano. Utřel jsem si slzy. Nesmí mít žádné podezření. Uklidnil jsem se a nenápadně prošel okolo běžících policistů.