Majitel Mého Srdce🖤

Majitel

Tmavě hnědé vlasy měl rozcuchané jako by sotva vylezl z postele.
Oči barvy čokolády mě k sobě poutaly magnetickou silou a já se v nich při každém pohledu ztrácela.

Svůdné rty karmínové barvy mě lákaly, abych se jich třeba jedním prstem dotkla a mohla pocítit tu hebkost a mě se jen těžko odolávalo. Jemná piha na levé straně těsně pod rtem pouze podtrhovala nadpozemskou krásu jeho úsměvu.

Ten úsměv byl kapitolou sám o sobě. Nejenom že při pouhém zvlnění jeho úst všechny ženy a možná i pár pánů šlo do kolen, ale když se na vás otočil s tím úsměvem nutilo vás to usmát se taky.
Jeho hlas mi způsoboval mrazení po zádech, konejšil mé rozbouřené nervy. Uklidňoval mou duši a zaceloval mi zdevastované srdce.
Ten sladký tón, ze kterého jsem se chvěla úplně celá, bych poznala kdekoli i kdykoli.
Náušnice v uchu přímo vyzývala k tomu, abych ji sevřela mezi rty a polaskala jazykem. Tvář byla jemná a zároveň ostrá. Prostě mužsky dokonalá.

Hrdlo by zlákalo i upíra vegetariána, aby se zakousl do toho jemného krku. O tělu by se dalo říct že je to zlatý střed.
Ani vyžle, ale ani kulturista. Hubený, ale svaly na něm znát byly. Na první pohled je to normální kluk. Normální kluk s naprosto dokonalým pozadím. Jeho zadek na něm hned po úsměvu byl nejúžasnější.

Při pohledu na tohle ztělesnění boha mezi lidmi, mě napadali jen ty nejhříšnější myšlenky. Pokud bych se zmínila jen o polovině toho, co bych mu dovolila se sebou dělat, nahlásily by mě za porušení všech morálních hranic a zakopání slušnosti hodně hluboko pod zem.

Ač by se to z toho všeho nejspíš zdálo, že tohle není ani o mém příteli, ani o mém milenci a ani celkově o nikom pro koho bych něco znamenala.
Pro tohoto muže jsem vzduch.
On se maximálně obtěžuje pozdravit mě při letmém minutí na ulici.

A každá mikroskopická část této jedinečné krásy náleží nějaké dlouhonohé, vychrtlé modrooké blondýně, která ani netuší, co ve skutečnosti má za poklad.
Ty ležíš po jejím boku, líbáš jí a věnuješ ta nejsladší slůvka.

Pro ní jsi fajn kluk, ale pro mě jsi… Naděje. Kdykoli hrozilo, že klesnu ke dnu, že mě zlomí, že mě srazí k zemi a já nebudu mít sílu vstát.
V ten moment stačil jeden pohled na tebe a vše bylo v pořádku.
Temný svět dostal své barvy a z mého falešného úsměvu se na okamžik stal skutečný.

Kdyby mě při každém okamžiku kdy nás od sebe dělilo sotva deset centimetrů nepřepadla nervozita, že řeknu něco špatně a ty mi už nikdy nevěnuješ ani pozdrav, byli bychom možná přátelé.
Takhle tě můžu pouze obdivovat z dálky a pět ódy na tvou krásu.

Jsi ten nejlepší kluk kterého jsem potkala a to vědomí že nebudeš nikdy ani na okamžik můj mě ničí ze vnitř. Přesto život jde dál.

Ty máš jí a já mám své knihy.
Ale pokud tě jednou přestanou bavit modelky jejichž IQ jde do mínusu, budu tu čekat na tebe, protože sám čas mi dokázal, že v mém srdci budeš mít vždy svoje místo.