Vracím se domů z práce. Je už dávno večer. Šel jsem se podívat i na dárek na Vánoce. Za čtrnáct dnů jsou tu Vánoční svátky. Šel jsem zasněženou ulicí, nevnímajíc ruchu kolem sebe. Sníh se pomalu snášel na mé blonďaté vlasy, které byly rozcuchané od větru, který mě svými studenými prsty hladil po mých rudých tvářích. Nevnímal jsem ruch kolem sebe. Nechtěl jsem ho vnímat. Tolik stresu a bolesti před Vánoci. Každý rok to samé. Někdo s rodinou a někdo sám. Najednou jsem měl pod nohama zasněženou trávu a kolem sebe stromy, které už dávno sundaly svůj zelený kabát. Rozešel jsem se po vyšlapané cestě ve sněhu. Tady jsem ještě nikdy nebyl. Nechal jsem se unášet tichem v lese. Slyšel jsem vločky zpívat své tiché písně ve větru a šum unavených stromů bez jediné zelené barvy. Všude byla ta královsky třpytící se pokrývka, která uspávala celou krajinu. Můj kabát byl jako vánoční cukroví. Po chvíli se přede mnou objevila mýtina. Byl tam malý vodopád, jehož mohutné kapky vody padaly dolů do řeky, která byla ještě krásnější, když kolem ní byla ta ledová krása. Kousek od řeky byla lavička s dřevěným už trochu ztrouchnivělým stolem. Na lavičce seděla malá dívka. Krajinou se nesl její pláč. Přišel jsem blíž.
"Slečno děje se něco?"
Holčička se otočila a rychle si utřela slzy.
"Nene. Jen si se mnou nikdo nechce hrát a zapomněli na mě... a já se ztratila.."
Pohladil jsem holčičku po jejích hnědých kudrnatých vlasech.
"Není ti zima?"
"Trochu.."
Sundal jsem si svůj černý kabát a dal ho té malé roztomilé slečně.
"Smím se zeptat kolik ti je?"
"Sedm."
"A kdy máš být doma?"
"Já.. nemám domov. Jsem ze sirotčince."
Sevřela se mi hruď. Tak moc mi jí bylo líto..
"Co kdybych tě vzal k sobě? Dáme si čaj a sušenky co říkáš?"
Holčička se usmála a přikývla. Stoupl jsem si, vzal holčičku do náruče a ta mě objala kole krku.
"Za chvíli jsme tam. Dobře?"
"Dobře..."
"A jak se jmenuješ?"
"....."
Přestala odpovídat.
"Maličká?"
To malé zlatíčko usnulo. Usmál jsem se a vydal se domů. Za chvíli jsme byli u mě doma. Odemkl jsem dveře, zul boty sobě i tomu malému andílkovi a uložil ji do postele. Přikryl jsem ji svou peřinou a odešel z pokoje. Zavřel jsem dveře a šel do kuchyně. Udělal jsem si čaj a sedl si ke své rozečtené knize.
Byla půlnoc a já začínal být unavený. Vstal jsem, protáhl se a šel si dát pyžamo. Převlékl jsem se a šel si lehnout. Když jsem si to kráčel po chodbě, narazil jsem na ni.
"Copak tu děláš?"
"Mám žízeň.."
Vzal jsem ji za ruku a odvedl jsem ji do pokoje.
"Hned ti donesu vodu."
"Dobře."
Šel jsem do kuchyně pro sklenici vody. Za chvíli jsem se vrátil i s vodou. Napila se a lehla si zpět do postele.
"Jak se jmenuješ?"
"Tessa."
"Dobře. Takže Miss-"
