Asi nějaký myšlenky (?)

Srdce jako drobky z koláče.

Pamatuju si, jak jsem jako malá chtěla být dospělá. Hrála jsem si na to, že mám problémy s kluky a tak. Když jsem si na to hrála, bylo to dobrý. Mohla jsem tu hru stopnout a věnovat se něčemu jinému. Něčemu... Veselejšímu. Jenže teď to nejde. Nejde to stopnout, nejde na to (něj) přestat myslet a nejde se soustředit na nic jiného. Tenkrát jsem jednou prohlásila: ,,Až budu velká, chci trpět jako tahle holka!" ukázala jsem na televizi, kde hrál jakýsi film. Mamka mi to rozmlouvala a říkala, že jsem trdlo. Já si stála za svým a ona nad tím jen pokrčila rameny. ,,Však ono jí to přejde." řekla si. A tady je důkaz, že přání se plní. Splnilo se mi to. Teď si říkám jaký jsem byla vlastně trdlo. Ne. Jaká jsem byla kráva! Byla, jsem a asi i budu. Ta nesnesitelná bolest v místě kde je srdce, se stále zvětšuje a mám strach, že mě jednou celou pohltí a nezbyde ze mě nic. Tak jako když jíte koláč. Zůstane vám jen talíř plný drobků, které pak smyjete a pošlete někam do odpadu. Přesně tohohle konce se bojím.

Možná, že tohle všechno patří k pubertě. Možná, že to pak přejde, a budu mít v sobě jasno. Budu vědět, koho si k tělu pustit a koho ne. No a nebo skončím jako spoustu žen/dívek se srdcem rozlámaným na kousky. Na kousky, které pak budou spláchnuty někam hluboko pod zemský povrch jako ty drobky z koláče. Někdy si říkám, že bych měla dávat pozor na to co si přeju, o čem sním a co chci. Protože když něco jen tak ze srandy plácnu, pak se to splní i přesto, že jsem to nemyslela vážně.