Čus, měšťáku

2016

Malý kluk Martin dostává vysvědčení a loučí se se svými kámoši a říká jim, že se uvidí po nebo o prázdninách. Dostal samé jedničky. Chvilku si povídal cestou s kámošem a pak se rozloučili:„Tak čus uvidíme se po dovolené" a ten druhý na to: „Ok, těším se. A kam jedete vy? Hele asi jenom do Šujnky, jak tam taťka pracuje, tak si tam dáme wellness a aquapark a projdeme obchoďáky. Ok tak čus!" Martin pokračoval domů, prošel kolem kostela a zachvilku byl doma. Otevřel nadšeně dveře a vykřikl: „ Mám samé jedničky "
A máma byla nadšená, ale byl v tom háček, musela mu říct, že se stěhují do Šujnky. Martin vždycky chtěl, aby se táta vrátil, ale rodiče by byli radši, kdyby se celá rodina přestěhovala do Šujnky, kde doteď pracoval táta. No a ta chvíle přišla, máma koupila Martinovi jeho milované Ice Tea a začala mluvit: „Martine máš samé jedničky, ale stěhujeme se " Martin byl zdrcený, brečel a nechtěl opustit svůj dosavadní dům v malé vesnici, kde měl kámoše. Navíc se nových spolužáků bál, když byl v Šujnce za tátou a byli v aquaparku, tak měli plavky až po kolena a to nebylo v Morkolvově zas tak zvykem. V Morkolvově se nosily vodoťesňáky. Pořád mluvím o Martinovi, ale kde žije jsem neřekl. Takže Morkolvov malá vesnice, kde žije 450 obyvatel, je tu základní škola, ENAPO a autobusová zastávka, také je tu školka a malá Hospoda u Pepana. A teď zpátky k Martinovi. O 10 minut později zavolal svému kámošovi a oznámil mu to. ( Odteď nepoužívám uvozovky) Franto my se stěhujeme do Šujnky, Ne to snad ne a necháte si dům? Vidíš nezeptal jsem se, to jsi měl, tak já to zkusím, mami necháme si dům? No jo, a budeme sem jezdit? Jo budeme občas na víkend, nebo až budeš větší, tak tu můžeš trávit volno. Hej, tak si ho necháme. No super, ale už musím balit. Zdar! Čus! Mami, a kdy jedeme? Za týden, vždyť nemáme sbaleno, to nestihneme! Ale stihneme, já už mám sbaleno a u tebe to bude jenom chvíle. Ach jo, fakt musíme? Už je rozhodnuto.