drums and bass, -𝐪𝐮𝐞𝐞𝐧.

01.

"Ale no tak! To už byl pátý..", potichu jsem křikl na Briana který seděl blízko mě. "Klid, však se někdo najde.", řekl klidným hlasem kudrnatý, vysoký 'pudl'. Otráveně jsem protočil jsem očima, když v tom přišel šestý chlapec, který měl na krku bassovku. "Ahoj.. Jsem John Richard Deacon, a narodil jsem se 19. srpna 1951.", oznámil nám hned na začátek. Freddie se pro sebe v tichu usmál, pokrčil rameny a pomalu kývl.

Dobře, bassový sólo docela i ušlo. Říkal že zpívat není nějak jeho oblíbenou činností, ale na bassáka dobrý. Není to nijak důležité, být dobrý bassák stačí. Neříkám, že je nějak speciální, byl tak na stejné úrovni jako ti před ním.
I když jsem ho považoval za stejně rovného jako ostatní, něco na něm bylo, a já nemohl přijít na to, co to bylo.

"Jinak, jak se má Dominique?", z ničeho nic mě vyrušil z myšlenek Fred, hlavní zpěvák. "Ano, neboj se.", rychle jsem odsekl aniž bych věděl na co se vůbec zeptal. Nemohl jsem se na Johna přestat soustředit. Nevěděl jsem, jestli se mi na něm něco nezdá, a nebo naopak. Freddie mi se sladkým úsměvem luskl před očima, potom dal pomalu ruce v bok. "Promiň jen jsem asi unavený..", vymluvil jsem se a koukl znovu na Johna. Fred, který protáčel očima z otrávenosti, pravděpodobně ze mě, si však stoupl přede mě a znovu luskl prstama před mým obličejem. To mě donutilo několikrát mrknout, a věnovat se znovu hlavnímu zpěvákovi. "Hele, princi, přestaň toho chudáka děsit. Vím jaký máš problém s novými lidmi. Ale on přišel před pár minutami a ty už ho probodáváš pohledem.", zakroutil hlavou se slabým zklamáním a odešel znovu za Johnem a Brianem.

Po chvíli seznamování a mluvení o všem možném, jsme všichni šli k Brianovi. Udělal jsem si v klidu klasické černé kafe, v tu chvíli jak jsem se otočil, John už za mnou stál. Omylem jsem mu vyklopil vařící kafe na světle modrou, nic tak hrozného se nestalo.
"Proboha, omlouvám se! Kdyby jsi tu za mnou nestál, nic by se tobě nestalo.", odsekl jsem, když jsem položil polo prázdný hrnek zpátky na kuchyňskou linku. Než jsem se stačil znovu omluvit, John zakýval hlavou se slzami v očích a pomalu se otočil a odcházel za Freddiem, který stál hned v chodbě. Ten mě však ne-tak-mile probodl pohledem, a odešel s Johnem do druhého pokoje. Za pár minut od té události přišel docela zmatený Brian a sedl si ke kuchyňskému stolu kousek vedle mně.

𝘝ž𝘥𝘺𝘤𝘬𝘺 𝘣𝘺𝘭 𝘵𝘢𝘬 𝘯ě𝘫𝘢𝘬 𝘷𝘺šší, 𝘵𝘢𝘬ž𝘦 𝘣𝘺𝘤𝘩 𝘴𝘦 𝘯𝘦𝘥𝘪𝘷𝘪𝘭 𝘬𝘥𝘺𝘣𝘺 𝘣𝘺𝘭 𝘱𝘰řá𝘥 𝘵𝘢𝘬𝘰𝘷é, 𝘪 𝘬𝘥𝘺ž 𝘣𝘺𝘤𝘩 𝘴𝘪 𝘴𝘵𝘰𝘶𝘱𝘭 𝘯𝘢 𝘮𝘢𝘭𝘰𝘶 ž𝘪𝘥𝘭𝘪.

"Co je s Johnem?", potichu se zeptal, a vzal si mé 𝘯𝘰𝘷é kafe ze stolu."Jen jsem mu omylem polil košili, nic hrozného. Jen to dělá horším.", odpověděl jsem s dramatickým tónem, než jsem se podíval na toho vyššího, který si očividně vychutnával moje kafe. Probodl jsem ho pohledem, ale dlouho mi to nevydrželo, musel jsem se potichu zasmát.

Hned jak jsem vstal, něco mě napadlo. Pomalu jsem posunul moji židli za Briana, a dělal jako že ho češu, což bylo doslova nemožné. "Rogere, co zas děláš?", zeptal se mě Brian s úsměvem, i když bylo vidět že mu to vadí. "Měl by ses jít ostříhat", uchechtl jsem se. "Ale, ale. Snad mi nebudeš stříhat vlasy. Jestli ano, tak ti přerazím tvoje paličky o hlavu.", řekl s vážným tóném, 𝘷í𝘮, ž𝘦 𝘵𝘰 𝘯𝘦𝘮𝘺𝘴𝘭𝘦𝘭 𝘷áž𝘯ě. 𝘙𝘰𝘻𝘣𝘺𝘭 𝘫𝘴𝘦𝘮 𝘫𝘪𝘤𝘩 𝘶ž 𝘮𝘰𝘤, 𝘣𝘺𝘭𝘢 𝘣𝘺 𝘵𝘰 š𝘬𝘰𝘥𝘢.

Jak jsme se tak rozkecali, ani jsme si nevšimli; tedy já ne, že přišli Fred s Johnem. "Copak, Rogi? Z bubeníka na kadeřnici? Určitě bys v tom nebyl nejhorší." klidně se mi vysmál hlavní zpěvák, který už seděl naproti kytaristovi. Mezitím, Deacy si udělal černý čaj s cukrem, a sedl si vedle Freddieho, naproti místu kde bych měl sedět já.

Po pár minutách hraní na kadeřnici - jak by řekl Freddie, jsem koukl na Brianovi culíčky, které bylo velice těžké udělat. 'Na pudlovi by to bylo lehčí.', zamyslel jsem se pro sebe a usmál se. I když Fred nechtěl, nechtěl jsem ho do toho nějak tlačit, ale byl jsem docela překvapen. Deacy se skoro okamžitě hlásil, takže jsem mu je taky udělal. Sice jsem nevěděl proč, ale cítíl jsem se jako když mám motýli v břiše. Hned jsem věděl že to s ním nějak půjde.

Ahoj! To je překvapení, co? Vím, dlouho jsem se neukázala. Hrozně moc z vás se tohle líbilo, takže jsem se snažila to upravit a přepsat, jen trochu. Myslím si, že moje psaní a gramatika je mnohem lepší než minule, takže to pravděpodobně bude delší, a víc těch emocí v tom. Doufám že je to pořád dobrý, pfft. Jinak, snad se máte všichni dobře, když je tahle karanténa. Sice už to není tak hrozný, ale stejně. Snad vás zabaví tohle.

799 slov.