Hlavně na mě nekoukej: díl I. Inferno

prolog

Od té doby, co se objevil můj quirk, mi každý říká, že se hodím na to, být zlá, a že tak jednou stejně skončím..

Ale já nechci, to nejsem já.

Chci být hrdina

Zachraňovat lidi

Být k užitku

A ne

Zlá..

--------

Mám krátké modré vlasy, v dnešní době naprosto normální přirozená barva vlasů, vzhled lidí se často odvíjí na jejich quirku, s tím mým teda nesouvisí vůbec, levé oko šedé a pravému se mění barva, všechny ve školce to strašně děsilo, nedivím se, ale jeho základní barva je zelená, barvy se odvíjí dle situace. Kvůli tomu přes něj nosím patku, je to bezpečnější vůči ostatním, pleť mám hodně světlou, prý vypadám jakobych viděla slunce jen z obrázku, ale nevadí mi to, jsem dost malá, takže mi všichni tipují na míň, ňákejch 150cm dělá divy.

-------------

Do čtyř let jsem vyrůstala v děckém domově, pak se mě naštěstí ujala moc milá paní, moje nová maminka. Dokázala mi udělat nový domov, jsem s ní opravdu šťastná. Bydlíme v menším rodinném domě, máme psa a úžasnou rodinu. Nevím co bych bez ní dělala.

A proč vlastně?

Protože moji rodiče jsou v nejvíce hlídaném vězení v Japonsku.

Vím kdo jsou, když jsem se narodila stále dělali problémy, i když měli doma dítě. Byli jedni z nejsilnějších a nejvíc problémových zločinců co Japonsko znalo, díky bohu.. Je chytl a stčil do lochu Všemocňák, jsem mu neskutečně zavázaná. Teď když mi je 15 a pořádně vidím, co to bylo za lidi, je mi hamba, že jsem jejich krve.

Můj hlavní quirk jsem zdědila po otci..
Ale později se mi osvojil další, nevím po kom je, matka ho neměla, takže leda by to přeskočilo generace, nevím, nechci nad tím ani přemýšlet, a rodičů se ptát fakt nehodlám. Nenavštěvuji je.

Na základní škole měl každý quirk, takže jsem se necítila tak zle, ale stejně se to neobešlo bez narážek. U učitelů jsem byla zadobro, viděli co ve mně je, nebyli zaujatí pravými rodiči. Dali mi doporučení na střední školu UA.
Bohůžel jsem se kvůli zdravotnímu stavu nemohla dostavit na příjmací zkoušky. Takže jsem s mojí třídní učitelkou ze základní dostavila za ředitelem UA, chtěla se za mě přimluvit, ať mi dají druhou šanci.
Čekala jsem na chodbě a slyšela jsem slova, která mě zároveň potěšila a zároveň strašně mrzela.

,,Víte, ona má v sobě hrdinu, nemá jen tak obyčejný quirk, ona dokáže ******, a bojím se.. že když bude na jiné škole, tak bude nasledovat cestu jejích rodičů.. Prosím dejte jí náhradní termín, přimlouvám se za ní. Byla nejlepší z naší základní školy."

Byla jsem ráda, jak o mně mluví, ale to o rodičích.. Nikdy nebudu jako oni, to mě radši zabijte.

Ředitel se poradil s ostatními učiteli z UA, naštěstí mi vyhověli, dělala jsem náhradní příjmací zkoušky, o něco těžší než ty normální, prý jsem ale prošla na výbornou. Naštěstí nebylo tak pozdě, takže mě přiřadili k třídě 1A, holt nás bude 21, ale jsem za to vděčná.. Jsem naštvaná, že jsem nemohla nastoupit hned.

Dali mi mnoho papírů s školním řádem, a jinými administrativními blbostmi. Dám to mámě, ta si s tím poradí.

Už ňákej ten pátek tu fungují kvůli bezpečnosti koleje pro studenty, prý mám pokoj v nejvyšším patře, říkali, že ho stopro najdu, mám u něj mít cedulku. S mým jménem je to věc jiná, příjmení mám dvě, po mámě, a po těch co mě zplodili. Moje jméno znamená hodně pesimistický věci, "nejsem dost, nedobrý".. Takže jsem Amari Usami Hira, ano Hira, už víte proč jsem tak zakomplexovaná kvůli rodičům, co? Raketa a Freak, tak zňeli jejich pseudonymy.

~~~~~~~~~
Ano ano, nemusíte tleskat.. Xd Kao se na ňákej pátek zase vrátila.. A ROVNOU S NOVOU FF XD
budu ráda za každé přečtení a koment <3 více o mém návratu si přečtete na spam přiběhu. (Čícoviny xd) takže prozatím...

BANZAIIIII! <3