Čas začít znovu

Konečně tady! Konečně si splnil svůj sen. Po letech dřiny, po dlouhém papírovaní s úřady v dobách, kdy prodával svůj byt, aby získal potřebné finanční prostředky, se Tomáš konečně ocitl tady. Na druhé straně zeměkoule, v Austrálii, skoro patnáct tisíc kilometrů od své rodné země, na místě, kde už léta snil, že začne žít znovu a lépe.

Nechával vlny moře, aby omývaly jeho bosá chodidla a snažil se plně soustředit na ten slastný pocit. Přitom se kochal pohledem na horizont, kde teplé barvy při západu slunce hrály úchvatné představení pro oči a z dálky za sebou slyšel hlasy smějících se lidí z plážových barů. Snažil se usmát a dokázat si, jak se cítí být šťastný, ale byl to křečovitý úsměv. Nikdo, kdo neznal jeho příběh by nepochopil, proč právě on není schopen se radovat ze zrealizování svého snu. K jeho úplnému splnění mu totiž něco chybělo. Stále mu chyběla. Ta druhá polovina jeho vlastního já, člověk, se kterým plánoval strávit zbytek života právě na tomto místě, a dnes tu po jeho boku není, aby s ním sdílel jeho štěstí.

Najednou vzal do ruky kamínek ležící na pláži a do písku napsal to osudové jméno, které jakoby snad chtěl zavolat a doufat, že ho dotyčná osoba uslyší, i když věděl, že to není možné. K hlasitému zavolání se neodvážil, a tak ještě než jméno napsané v písku zmizelo spolu s první mořskou vlnou, která dorazila na břeh, přečetl pouze po sobě smutným hlasem: ,,ADÉLA." Bylo to jméno jeho, dnes již bývalé ženy.

Už uběhl nějaký čas od chvíle, kdy za ním Adéla přišla se žádostí o rozvod. Občas se stává, že si lidé po nějaké době přestanou rozumět a jejich manželství v posledních dvou letech nebylo  šťastné. Byli spolu skoro už deset let a stále se jim nedařilo mít vysněné potomky. Všechna ta nekonečná vyšetření, dokonce i umělá oplodnění, nic nepřineslo kladný výsledek. Rozhodli se, že začnou žít znovu, spolu ve vysněné Austrálii, ale jednoho dne jakoby už spolu neměli nic společného. Když se poté Adéla odstěhovala a našla si nový byt, byl poháněn ještě větší motivací k tomu odejít někam daleko, a tak již ve chvíli posledního stání při rozvodu měl koupenou letenku. Už nebylo cesty zpět. Konec jejich manželství neproběhl v bojovném duchu, a proto spolu po soudním jednání mohli, jako staří přátelé, zajít vypít kávu. Nikdy nezapomněl na moment, kdy se rozloučili, Adéla mu podala ruku a se smutným úsměvem na rtech řekla:,,Je čas začít znovu."

***

Skromný příbytek měl v domě svého strýce, který emigroval z České republiky ještě před sametovou revolucí. Cítil se tu pohodlně a byl rád, že tu není úplně sám. I jeho strýc věděl, čím si právě prochází a snažil se mu pomoci ze všech sil. Soucítil i s jeho pocity spojené s rozvodem a stále mu opakoval, stejně jako Tomášova bývalá žena, že je čas začít znovu. Společně hledali pro Tomáše nabídky zaměstnání a možnosti dalšího rozvoje jeho nového života v Austrálii. Tomáš působil ve své zemi jako úspěšný redaktor i pro cizojazyčné magazíny, a proto zkusil štěstí ve svém oboru. Čas plynul, uběhly dva měsíce a on byl stále bez práce. Začal pomalu, ale jistě ztrácet naději a stále více se nechával svádět myšlenkami na minulost.