Neobyčejná Mrzimorka

1.

Sam do něj už od příjezdu na Hrad hustil, kdo vše z děvčat přes prázdniny zkrásněl. A nutil ho, aby se po nich díval s ním. No Sam Zabini totiž měl podobnou pověst mezi dívkami jako sám Alex. Je to sice jeho nejlepší přítel, ale někdy tedy spíš často je vážně otravný.

Právě probíhala hodina lektvarů s profesorem Křiklanem, kterou měli společnou s Mrzimorem. Moc lektvary nemusel, a tak využil příležitosti, aby se porozhlédl po třídě. Přece jen udělá Samovi radost, až mu řekne, že se alespoň snažil. Nikdy se vlastně ani nezajímal co za lidi chodí do této popravdě dosti nezajímavé koleje.

Oči se mu zastavily při pohledu na krásné mrzimorce. Měla zlaté až ohnivé vlasy, a právě poslouchala výklad profesora. Na rtech ji hrál jemný úsměv.

Jeho okouzlení vyrušilo vrzání židli, když se ostatní začali připravovat k vaření lektvaru.
Opět se podíval směrem, jako před chvíli. Ona (jak se rozhodl ji tak trochu nazvat) si právě sundávala plášť a odhalila upnutou bílou košili a krátkou šedou sukni. 'To je zvláštní ' pomyslel si. Její oblečení bylo v rozporu se školním řádem. 

Při vaření postupoval znuděně, ale přesně dle učebnice. Zašel si pro potřebnou ingredienci. Když už byl u skříňky s potřebami slyšel někoho šeptat přímo za sebou.

„ Hadí zuby, kořínky sedmikrásek, lístky Babyky, výluh z pelyňku,takže už chybí jenom -"

„ nektar Nadouvavky Podivné" vyrušil ji neslušně Alex a podával ji zkumavku s modrou tekutinou.
Vykoukla překvapeně zpoza své učebnice. 

„Ano, přesně tak,díky" obdařila ho Úsměvem a odešla na své místo, aby mohla dodělat lektvar. Blonďák hypnotizoval místo, kde stála. 

Po chvíli se otřepal a vydal se zpět ke svému kotlíku.

***

Po lektvarech všichni zamířili na oběd a Alex je bezmyšlenkovitě následoval. Nemohl přestat myslet na dívku, kterou dnes viděl. Jak je možné, že si ji nikdy dřív nevšimnul. Vůbec nevypadala jako jiní z Mrzimoru. Neustále zářila a bylo prakticky nemožné ji přehlédnout, každý její pohyb byl tak... melodický, jako kdyby ji v hlavě neustále hrála hudba a ona se ji jen nechala unášet

Z jeho přemýšlení ho probral až hlas jeho kamaráda Sama „Nad kterou tak dumáš kamaráde? To ani nebudeš obědvat?" Popíchnul ho a zasmál se.

„To tak, Same. Vždyť tu už všechny znám, nic nového ani objevit nejde." zalhal zmijozel a začal si nabírat brambory na talíř. Svému nejlepšímu příteli říká většinou všechno, jenže o dnešní zážitek se s ním podělit nechtěl ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu.

 Až teď postřehl, že u mrzimorského stolu nevidí onu dívku, která mu nejde z hlavy. Ani nevěděl proč pocítil mírně zklamání. Chtěl ji znovu vidět. Co se to s ním děje? Vždyť ji viděl jednou....

***
Po večeři Lea běžela do své ložnice, aby si tam mohla odložit věci. A zpátky opět spěchala, jelikož nechtěla přijít ani o minutu strávenou venku, kde trávila všechen svůj volný čas kdykoliv mohla. 

Milovala sledovat krásu a barvy přírody často si u toho přehrávala v hlavě mudlovskou hudbu (někdy ji i poslouchala z přehrávače, mudlové opravdu vědí jak na dobrou muziku). Nabíjelo ji to energií. Babí léto bylo nádherné. Na modré obloze tančily mraky, listy se barvily do všech odstínů červené.

Nenechává si však ujít ani západy slunce, existuje něco krásnějšího? Stoprocentně ne. Miluje je a v Bradavicích jsou ještě kouzelnější. Podobě jako hvězdy, které jsou tu dokonale vidět na rozdíl od jejího rodného města.
Aby to shrnula jednoduše milovala přírodu a vše s ní spojené.

V takovýchto chvílích se často snažila moc nemyslet. Na druhou stranu byly zde dny kdy přemýšlela tak moc, až ji z myšlenek vytrhl až příchod jejího kamaráda Ollivera.....