Soutěž

1K 79 68
                                    


Byl slunečný letní den. Děti a studenti měli letní prázdniny a každý toho využíval po svém. Mladý modrovlasý chlapec už byl však od sedmi venku a staral se o zvířata, které rodina na statku měla. Tedy vlastně jen on a jeho táta. Matka s jeho mladšími sestrami se o chod statku moc nezajímaly.

S kýblem ovsa chodil od boxu k boxu a sypal svým šesti koním do žlabů krmení. Tohle dělal každý den a to včetně školních dnů. Vstávat brzo byla rutina a zbytek už jen následoval. Ale teď byl rád, že už je po škole a on se může plně věnovat svému koni, zájmům a rodině.

Dokončil ranní krmení právě ve chvíli, kdy na něj volala máma, že je na stole snídaně. Ciel uklidil kýble a odměrky a šel do domu. Domem se nesla vůně palačinek. Přisedl si ke stolu, kde už se dobrotou cpaly jeho mladší sestry Elizabeth a Sieglinde a jeho táta. Nikdo nezvedl pohled a nepopřál Cielovi aspoň dobrou chuť, když už ne ráno. Ciel protočil očima a naložil si tři palačinky a nalil kakao. Jo, tohle byl život.

,,Slyšeli jste to?“ zeptala se Rachel všech přítomných u stolu. Rodina jen zvedla pohledy od svých talířů a čekala, co má matka na srdci. ,,Král Michaelis vyhlásil soutěž o princovu ruku. Každá dívka se může přihlásit.“

,,A co má být? Nám do toho přece nic není,“ odvětil nezaujatě Ciel. Ukousl si palačinky. Věci okolo politiky a královské rodiny ho zajímaly asi tak jako děti na táborech, které tady každé léto pořádali.

,,Tebe to možná nezajímá, ale mě ano. Mami, můžu se zkusit přihlásit? Jsem princova obdivovatelka!“ vypískla Elizabeth nadšeně. Sieglinde nad sestrou protočila očima. Ji nějaký cizí muž nezajímal. Ji vlastně nezajímali muži vůbec. Matka se na Lizzy pousmála, ale vstoupil do toho její táta.

,,V žádném případě, mladá dámo. Nedávno ti bylo třináct,“ zakázal jí to Vincent. ,,A myslím, že tam berou jen dívky patnáct a starší,“ řekl jistě. Představa, že by jedna z jeho dcer byla potenciální žena muže, kterého znal jen z televizních obrazovek, se mu vůbec nelíbila.

,,Ano drahý, může se přihlásit každá ve věku patnáct až dvacet dva. Ale nemyslím si, že to rodiče svým nezletilým dcerám povolí,“ usmála se žena. Elizabeth si uraženě povzdechla.

,,To by ses divila, mami. Ti lidi jsou hloupí a dali by cokoli za to, být v královské rodině,“ řekl Ciel. O tom už něco slyšel ve škole, ale tehdy to zatím nebylo jisté. Teď už o tom ví celá Francie. Ale i předtím to bylo opravdu otravné, když o tom ve škole holky mluvily snad pořád.

,,To máš asi pravdu,“ souhlasila Rachel.

Ciel si šel po snídani odpočinout do pokoje. Nevěděl, proč všichni tolik vyvádějí. Bylo logické, že král bude chtít syna dostat do manželství brzy. A upřímně toho kluka litoval. On sám by nepřežil, kdyby se musel oženit tak brzo. Ale život prince mu byl ukradený. On měl své problémy. Třeba najít si konečně druhou polovičku nebo přátele. Normální, ne podobné Aloisovi.

Klid pokoje proťal zvuk telefonu. Ciel se natáhl na stolek pro svůj mobil a podíval se, kdo ho otravuje takhle po ránu. Byl to Alois. Asi by mu to nezvedl, ale nakonec neměl co dělat.

,,Ahoj Aloisi, co že jsi mě poctil svým telefonátem?“ pronesl pobaveně Ciel. Sedl si na posteli.

,,Mám pro tebe novinku,“ ozval se Alois nadšeně. Zněl opravdu hodně nadšeně.

,,Tak povídej dokud mám čas. Víš jak to tady chodí,“ zasmál se Ciel a čekal, co mu řekne. Upřímně doufal, že to nebude úplná kravina, protože ten kluk se uměl radovat, že sluníčko svítí.

Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat