memories

1

Šly jsme s mamkou jednou uličkou v Turku, která vedla na hřiště.

Když jsme tam došly, mamka si sedla na lavičku vedle nějaké paní. Já si šla hrát na písek.

Hrál si tam jeden kluk. Roztomilý úsměv a krásné blonďaté vlasy.

,,Můžu si s tebou hját?" zeptala jsem se ho.

,,Ano, jsem Kaapo," představil se.

,,Já jsem Sofia," usmála jsem se.

Začali jsme stavět hrady a dělat dětské kraviny.

Hodně jsme se spolu nasmáli. Bavili jsme se spolu. Za tu krátkou dobu mi přirostl k srdci.

,,Sofi, budme muset jít," zavolala na mě mamka.

,,Mami ne, já tu chci ještě chvíli být," odpověděla jsem.

,,Sofi, musíme jít ještě nakoupit," chytila mě za ruku.

,,Tak ahoj," rozloučila jsem se s Kaapem.

,,Ahoj," usmál se.

S mamkou jsme se vydaly do obchodu. Nakoupily jsme a šly zase domů.

Doma jsem mamce povyprávěla o tom, co jsme s Kaapem dělali.

,,Se Sari jsme si vyměnily telefonní čísla, hned, když jsme viděly, jak si rozumíte," usmála se mamka.

,,Vážně? Kaapo je úžasný kluk, mám ho jáda," špitla jsem.