Severus Snape kráčel na Grimmauldovo náměstí 12 do bývalého štábu Fénixova řádu a posadil se do toho nejtemnějšího a nejvzdálenějšího rohu v kuchyni.
Od války už uplynuly momentálně 3 roky, ale přeživší řádu se stále pravidelně jednou do měsíce scházeli, aby se vzájemně zkontrolovali a sdělili si své novinky. Severus dorazil sice jako poslední, ale vždy se mu podařilo najít své místo volné. Ve vzduchu kolem něj stále poletovala vlna strachu, přestože všichni věděli, co všechno pro válku musel obětovat.
Severus sledoval ze svého koutu, jak spolu všichni navzájem vesele konverzují až na jednu osobu. Hermiona seděla v rohu a hleděla z okna zadních dveří do zahrady. Byla hubenější, než když ji viděl naposledy. Její kůže byla také bledší. Už se nevešla do svých šatů a zdálo se, že na ní jen visí. Hermiona byla opuštěná, stejně jako Severus.
Hermiona a Ron byli jediní z celého Zlatého tria, kteří přežili, a také se zasloužili o zproštění viny z celého rozsahu v Severusově případu. Ale po roce vztahu se Ron a Hermiona každý vydal svou vlastní cestou. Harry po válce spáchal sebevraždu a všechna pozornost se svalila na Hermionu, která přisla o svou rodinu.
Severus zaznamenal změny na Grammauldově náměstí. Dům se celý leskl čistotou a stěny byly přemalovány. Hermiona kompletně změnila zevnějšek interiéru velkého domu, aby se zbavila špatných vzpomínek.
Bylo zřejmé, že Hermiona trpěla depresí a posttraumatickou stresovou poruchou.
Ale ostatní čarodějové z mudlovských rodin to viděli jako něco, co nakonec překoná. Severus měl jiný názor a nyní, když ji viděl v jejím současném stavu, se rozhodl pro čarodějku něco udělat.
Schůzka se pomalu chýlila ke konci a všichni se začali vracet domů a rozloučili se s Hermionou jen rychlým pozdravem. Hermiona letmo přikývla na jejich odchod. Severus počkal, až všichni zmizí, aby se k ní mohl přiblížit. Hermiona se sklíčeně podívala na Severuse a čekala, až konečně odejde.
„Slečno Grangerová, co právě děláte?"
„Pane?"
„Co většinou děláváte během dne?"
„Uh, chodím na menší pochůzky a čtu si," řekla s polovičním úsměvem a pokrčila rameny.
„Potřebuji asistenta, slečno Grangerová. Doufal jsem, že byste byla ochotna mi pomoci."
„Ve vaší učebně lektvarů v Bradavicích, předpokládám."
„Ne, slečno Grangerová. Po tomto školním roce již učit nebudu. Našel jsem vhodnou náhradu, a tak přejdu od výuky k vaření mých vlastních experimentů. Ale potřebuji k tomu asistenta."
„Bylo by mi ctí, pane." V tu chvíli uviděl Severus vzrušení v jejích očích.
„Kdy chcete, abych začala?"
„Přesně za dva týdny. Zítra vám pošlu všechny potřebné informace a poté můžeme pokračovat."
„Ano, pane." Severus se otočil k odchodu.
„Dobrou noc," řekl a jeho plášť se zavlnil.
„Nashledanou, profesore."
Severus se přemístil a objevil se u bran Bradavic. Když se procházel cestou ke vchodu na hrad, přemýšlel, jak ji dostane zpět k tomu, aby byla taková jako před válkou. Už nebyla tou netrpělivou čarodějkou, která pokaždé zvedla svou ruku ve třídě a vždy věděla odpověď na všechno. Už nebyla tou studentkou, která dokázala papouškovat slovo od slova podle učebnice. Hermiona Jean Grangerová byla nyní tichá jako mrtvola a velmi se uzavřela do sebe samotné. Její nejlepší přátelé ji opustili. Její kocour Křivonožka již zemřel a společnost jí dělaly knihy a vlastní mysl. Nastal čas to změnit. Severus dorazil do svého kabinetu ve sklepení a začal psát plány, které pro ni měl. Měl jednu kopii pro sebe a druhou pro Hermionu. Severus vložil dopis do obálky a úhledně jej položil na stůl, aby jej poslal další den.
Severus se pak osprchoval, přečetl si knihu a zamířil do postele. Severus po válce jen zřídka spal. Už se nemusel strachovat o svou bezpečnost, ale špatné vzpomínky se proměnily v noční můry. Jeden okamžik se mu znovu promítl před očima. Severusovi se zdálo o noci, kdy měl zemřít. Poté, co ho nechal Pán Zla vykrvácet v Chroptící chyši, objevilo se před ním Zlaté trio. Dal své vzpomínky Harrymu. Harry a Ron odešli. Hermiona šla za nimi, ale v poslédní chvíli se otočila zpět k Severusovi.
„Ještě nejste mrtvý, Severusi."
Hermiona se natáhla ke své kabelce a vytáhla bezoár, dokrvovací lektvar a další lektvar, který by měl rány vyléčit. Nacpala mu do krku bezoár, nalila do něj dokrvovací lektvar spolu s lektvarem na léčení ran. Trvalo trochu déle, než začaly všechny přísady působit. Ale rány se zhojily a na Severusovu kůži se vrátila barva. Poté se probudil a zamrkal svýma očima na postavu nad sebou. Na okamžik nedokázal rozeznat obličej, ale když se více soustředil, povzdechl si.
„Hermiono," vzdychl, než znovu omdlel.
Tímto končí jeho sen.
Hermiona očistila netušícího Severuse od kaluže krve, která skapala na podlahu. Pohled na krev jí vůbec nedělal dobře. Chvíli tam seděla a přemýšlela, kam ho vzít. Rozhodla se ho odlevitovat do ředitelny. Myslánka byla otevřená a Hermiona si domyslela, že je plná Severusových vzpomínek. Přistoupila blíž k ní a sklonila se, až ji Myslánka vztáhla do vzpomínek. O deset minut později vystoupila z Myslánky a zadívala se na Severuse, který tiše ležel v bezvědomí na podlaze. Opatrně přistoupila k Severusovi. Hermiona se nakláněla nad jeho tělem a sejmula z něj jeho dlouhý plášť. Posadila se na podlahu a položila Severusovu hlavu na svou hruď. Přehodila přes oba plášť a zamumlala tišící kouzlo, poté vyčerpáním usnula.
