Přání

701 75 96
                                    


Ciel zůstal stát na chodbě. Neměl se k ničemu. Ta ženská měla ve všem pravdu. Prohrával. Ta holka byla šílená. Více než šílená. Šla přes nemožné, aby byl Sebastian její a ona se stala bohatou paničkou.

Ciel teď ale viděl pouze to, že ona bude celý den se Sebastianem. Měl to být on! On s ním měl mít schůzku. I když v převleku, ale byl by s ním. Navíc, podle Sebastiana byl jako dívka roztomilý.

,,Jak moc divně se v mé přítomnosti cítíš?“ zeptal se jednoho odpoledne Ciel. Na sobě měl modré šaty.

,,Jak to myslíš?“ Sebastian nadzvedl jedno obočí.

,,No, jsem kluk v ženském převleku. Musíš se cítit divně,“ vysvětlil potupně Ciel. Nervózně si projel vlasy.

Sebastian se usmál. ,,Co ti zbývá, že ano. Navíc si myslím, že jako holka jsi celkem roztomilý. A zbytek vtipný,“ řekl se smíchem. Ciel protočil očima.

,,Blbče. Nejsem roztomilý,“ prskl Ciel a bouchl ho do ramene.

,,Pouze jsem odpověděl. Nemusíš mě hned mlátit,“ pronesl dotčeně Sebastian. Dramaticky si promnul rameno.

,,Téměř jsem se tě nedotkl.“

,,Bolelo to. Ani nevíš jak.“

,,Já to věděl hned ze začátku, že jsi idiot,“ zasmál se Ciel.

Ale neuklidnilo ho to. Kvůli té potvoře se musel vrátit na pokoj a převléct se. Místo schůzky, na kterou čekal od začátku.

,,Ta mrcha to měla naplánované,“ zamumlal pro sebe Ciel. Bouchl dveřmi a shodil ze sebe ty odporné šaty polité čajem.

Lehl si na postel a vydechl. Od toho večera, kdy se málem políbili se mu Sebastian vyhýbal. Minimálně to tak Ciel viděl. Nevěděl proč. Bál se, že udělal chybu. Že se neměl nechat tolik ovládat pocity. Ale Sebastian udělal zrovna to samé.

Ciel byl naštvaný, ale i smutný. Věděl, že když něco rychle neudělá tak bude pozdě. Věděl o svých pocitech. Přesto však nic neřekl. Neudělal. Povzdechl si. Bylo jenom otázkou času než bude muset opustit zámek a jet domů. Neměl šanci. Neměl už ani sílu bojovat proti ní. Neměl sílu bojovat se sebou samým. Tohle přece nechtěl. Nechtěl se zamilovat.

Možná bude nejlepší odjet. Vzdát se.

Mezitím Sebastian chodil nervózně po pokoji. Tak dlouho. Už tak dlouho s Cielem nemluvil. Normálně. Bez hranic. A to všechno jen kvůli malé nepozornosti a ostražitosti jeho otce. Simon si syna hlídal. Nemohl si dovolit další chybu. Nechtěl Cielovi přidělat problémy. Už tak ho ten jeho povedený kamarád Alois dostal do pěkného problému.

Byl si moc dobře vědom toho, že Cielovi Simon vyhodil jedinou kamarádku. Nešlo si nevšimnout, jak nervózní teď ten chlapec je. Možná to bylo z toho, že král pomalu a jistě po něm šel. Možná proto, že se bál o jejich dosavadní vztah. Sebastian nechtěl kvůli svého táty Ciela ztratit. Musel si s ním promluvit.

Teď však musel jít na rande. Musel. Na jeho názor se nikdo neptal. Jediná pozitivní věc byla, že měl strávit pár hodin s Cielem. Naneštěstí s kamerami a královským doprovodem.

* * *

Sebastian zmateně zamrkal. Jaké překvapení, když místo Ciela potkal v hale Amelii. Jestli milé nebo nemilé překvapení si už Sebastian nechal pro sebe. Povzdechl si. Ale mohlo to být i horší.

,,Dobré odpoledne, Výsosti,“ řekla Mally. Udělala pukrle a usmála se.

,,Ehm... Neměla tu byl slečna Phantomhive?“ zeptal se Sebastian muže, jež to měl na starosti. Ten se rychle začal dívat do sešitu.

Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]Where stories live. Discover now