Naposledy

653 76 53
                                    


Ciel už jak vstal byl plný energie. Ani mu nevadilo, že musí mít po zbytek dne šaty. Oblékl se a pokusil se si řasenkou nevypíchnout oko. Koukl na sebe do zrcadla. Dnes na sebe ani neukázal prostředník, jak měl ve zvyku každé ráno. Vyšel z pokoje.

Nebyl to jeho styl, ale občas si poskočil jako trhlá školačka. Stále měl motýlky v břiše. Byl si jistý, že už mu náladu nepokazí nic a nikdo.

,,Ale, kohopak to tady vidím? Máš nějak dobrou náladu.“ Ciel přestal hopkat a s přiblblým úsměvem se otočil na Amelii. ,,Co se usmíváš?“

,,Víš, co?“ řekl s úsměvem Ciel.

,,Co?“ zopakovala ona.

Ciel si olízl rty. ,,Vyser si oko,“ pronesl. Pohodil vlasy jako pravá sebevědomá holka a dlouhým krokem pokračoval v cestě na snídani. Prošvihl včerejší oběd i večeři a už mu kručelo v břiše.

Nechal za sebou zmatenou dívku stát. On zažil něco, o čem se jí může leda tak zdát. Otevřel dveře jídelny. Dívky už tam byly. Šest. Šest přeživších. Ciel se divil, že on tady stále je. Měl ale dojem, že za to může Sebastian.

S chutí se pustil do palačinek. Narozdíl od těch, co dělala jeho matka byly tyto luxusně vyzdobeny. A chuťově úplně jiné. Tím však nechtěl urazit jeho mámu. Doma bylo doma. Už se mu stýskalo.

,,Tak dámy,“ Francis tleskla, aby si vydobyla pozornost. Všechny se na ženu otočily. ,,Zbývá už pouze osm dní do konce soutěže. Všechny jste silné bojovnice. Ale princeznou se stane pouze jedna z vás. Snažte se do úplného konce,“ řekla všem zbývajícím.

Holky po sobě vrhly zlé pohledy. Pak se všechny otočily na Ciela. Mračily se. Opravdu nechápaly, proč tady ještě někdo takový je. Vypadaly jako rozzuřené hyeny a jejich vrčení tomu jen přidávalo. Ciel se snažil splynout se židlí. Myslel si, že jeho matka vypadá děsivě, když nechá on nebo táta zvednutý prkýnko, ale tyhle holky dokázaly, že tomu tak není.

Jako každý jiný den, hodině etikety se nevyhnul. I holky, které se snažily hrát si na dokonalé paničky se tvářily otráveně. O pauze mezi učením historie morálních zásad a pravidel si dívky udělaly přestávku na pití. A pomluvy.

,,Já to nechápu. Jak toto,“ černovláska kývla hlavou k Cielovi na druhém konci místnosti, ,,tu mohlo zůstat až do teď. Vždyť se na ni podívejte.“

,,Myslím, že bys ji měla přestat tak řešit, Mally,“ řekla své rivalce Hannah. Pilníkem si upravila nehet. Vlastně pilovala jen vzduch. Chtěla pouze vypadat důležitě.

,,On. Mě. Odmítl. Mě!“ Mally odsekla každé slovo. Při vzpomínce na osobní schůzku s princem se jí zmocnil hněv. Na prince i na tu malou.

,,Potřebuje čas. Mě taky odmítá. Aspoň jsi s ním měla to rande,“ uchechtla se fialovovlasá dívka.

,,Jenže ty o něho nestojíš tak jako já, blbko,“ odfrkla černovláska.

,,Co to meleš? Jistě, že ho chci. Nevím, proč to tak řešíš. Ta nemá šanci,“ uchechtla se Hannah nad Cielem. Celine.

Ostatní holky se afektovaně zahihňaly. Ciel protočil očima. Ony byly horší než babky z jeho vesnice. Ty když pomlouvaly a viděly oběť, aspoň se ztišily. Tyhle nebyly zdaleka tak zkušené. Ještě nemají léta praxe.

Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]Where stories live. Discover now