Ve světě kouzel...

1.

,,Kde je moje malá bojovnice?" zavolala jsem hned ze dveří do bytu mého syna a čekala, až ke mě přiletí to malé blonďaté torpédo. Jeho dcera a moje milovaná vnučka Marry. Už jsem ji viděla jak s napřaženýma rukama a úsměvem od ucha k uchu běží ke mě a sukně jejích světle modrých šatů vlaje jako závoj za ní. Vyzdvihla jsem ji do vzduchu a zatočila se s ní v té malinké chodbičce a hned na to si ji přitáhla k sobě do pevného objetí.

,,Jé Lydie, vy už jste tady! Měla jste přijít až za hodinu a já ještě nemám ani dovařeno!" začala v kuchyni u sporáku vyšilovat Diana, Marryina matka. Je to úžasná milosrdná a hodná žena, jsem ráda že si můj syn vzal zrovna ji. 

,,Ale to je v pořádku Dian, klidně ti s tím pomůžu jestli chceš. A vždyť víš, že včas je-" nestihla jsem to ani doříct, protože to udělala a mě.

,,Je pozdě, já vím, tak mi pojďte pomoct, ráda bych to stihla než se Matt vrátí z práce, znáte to, první, co po příchodu domů chce, je plnej talíř jídla." zasmála se a já s ní. No jo, je to pravda, tu nenažranost má po mě. Po otci by nemohl. Ach Olivere, kde je ti jen konec?

Sundala jsem si svůj šedý svetřík a vrhla se na pomoc Dian. Bylo tady neskutečné horko. Po zvážení všech možností pomoci jsem se rozhodla, že pomůžu s perníkovou buchtou. Rozklepla jsem do mísy dvě vejce a přidala dva hrníčky cukru. No... a čím to zamíchat?

,,Prosím tě kde že máš ten mixér?" pořád si nemůžu zapamatovat kde je. Hlava děravá.

,,Police před váma, úplně na spodu." podle pokynů jsem ho konečně a začala míchat. 

Bylo tu čím dál větší horko. Skoro až nesnesitelné. Už jsem to nezvládala, vypla jsem mixér a třesoucíma se rukama se opřela o linku. Začínala se mi motat hlava a mlžit před očima.

,,Lydie? Je vám dobře?" na Dianinu otázku jsem chvíli nebyla schopna odpovědět. Až když mi starostlivě podala sklenici se studenou vodou, jsem ze sebe dostala krátkou jednoduchou odpověď.

,,Musím... si odskočit..." položila jsem sklenici a vydala se do koupelny, která byla ode mě jen pár metrů. Ne zrovna rovným krokem jsem se nějak dostala do koupelny, kde jsem a sebou s prásknutím zavřela dveře. V tu chvíli mé nohy vypověděly službu a já padala na zem. Poslední co jsem měla před očima byla malá silueta ve dveřích. A potom už jen tma.