Proč právě já?

Kapitola 1.

" Mě se tam, ale moc nechce i když je to pocta" sebrala jsem svůj sešit kam jsem si psala samé postřehy ze života. "Och pardon jsem se ani nepředstavila, celým jménem jsem Christýna Jůlie Korpis, je mi právě čerstvých 17 let a chystám se poprvé do kouzelnické školy místo domácí výuky". všechno kolem mně létalo a to doslova jelikož mamka je mocná kouzelnice z koleje Zmijozel je naprosto dokonala její štíhlá postava a kratší blonďaté vlasy a modré oči prostě dokonalost na ní pohledět. Vůbec bych se nedivila kdyby všichni chlapy z okolí jí chtěli, ale jak říká má oči jen pro jednoho a tím je můj taťka ten naopak je z Mrzimoru je vysoký a hnědovlasý oči má takové zeleno-hnědé. Jen já mám smíchaninu očí po obou tím pádem vypadají šedivé, vlasy mám hnědé po tatínkovi, akorát jejich délka je až po zadek. Kamarádky mi je závidí, ale já se jen směju každá jsme jiná. Ze  všeho toho snění mě vytáhlo zvonění domovního zvonku "ty pipino kvůli tobě přijedeme první den pozdě" kdo by to asi mohl být, že by moje úžasné kamarádky. " Kdo vás jsem pustil, ach jo člověk se ani nemůže chvíli zasnít" Denisse moje první kamarádka držela už v ruce mojí hůlku a šklebila se. "doufám, že tam budou nějací sexy kluci k nakousnutí" řekla moje druhá kamarádka Ishka , která je jak známa, že se zamiluje do každého kluka. Moje poslední kamarádka Wivy je taková naše maminka nejvíce starostlivá a nechce, aby jsme skončili zase v nějakém průšvihu. Nejlepší je jak nás všichni nazývají 4 jezdkyně apokalipsy a já jsem prý ta co všechno vymýšlí a organizuje takže taková vůdkyně. Teď si všichni říkáte jak je to super , opak je pravdou jak by se vám líbilo pořád někde sedět a nechat na vás řvát jak by pro vás byla nejlepší polepšovna a, že se ženete tak akorát do vězení. No je pravda, že já a moje holky se tomu jen smějeme, ale co už vracíme se zpátky ke dni kdy poznám svojí novou školu. Než jsme se vypravili na vlakové nádraží tak jsme si ještě všechno pořádně zkontrolovali "kam jsem to jen dala" nemohla jsem najít svoje zvířátko, jelikož to byla bílá fretka Monty, nikdy jsem ho nedávala do klece pokud sám nechtěl. "Kikís si vpohodě?" Ano opravdu tohle je moje přezdívka už od dětství, všichni mi tak říkají a říkali. "Hledám Montyho, ale neříkej to rodičům ty by se zbláznili řekla jsem Ishce, která na mě zrovna nechápavě koukala. "Mám tě" našla jsem ho v kapse mého kabátu, který byl přehozený přes sedačku, takže cesta na vlakové nádraží může začít. Když už jsem zažila adrenalin hned po ránu při hledání Montyho proč ho nezažít při probíhání stěny na kouzelné vlakové nádraží? Náhodou bylo to super, ale to už stojí před obrovským vlakem směr Bradavice a jak už je známo Ishka už kouká po klucích co postupně lezou do vlaku. "ehm pardon" řekl kluk s hnědými rozcuchanými vlasy. Jo kdyby jsem měla foťák tak okamžitě tuhle momentku zachytím, výraz Ishky je nezapomenutelný "ukápla ti slinka kočko" strčila do ní Denisse se smíchem a radši si vlezla před ní. Já jen s kroucením hlavy a úsměvem sledovala co se dále bude dít. "Krebe , já jsem ti říkal, že si nic brát nemusím víš proč" zaslechla jsem pro moje uši líbezný chlapecký hlas. Hned jsem hledala komu muže jen tak patřit když v tom jsem ho uviděla a věděla jsem, že se řítím do průšvihu.