Nemluvka a Růženka, dvě pohádková jména v ne tak pohádkovém světě. Jeho pronásledují noční můry, ji zase sen, ze kterého se nedokáže vzbudit. Ztráta hlasu však nebolí tolik jako vědomí, že ztratili jeden druhého. Toto je život, zpověď a deník mlčícího prince. ----- „Jako malá věřila, že...
„Už jsem ti vysvětlovala, že na tom malíčku nic nemáš, zlatíčko," usmála se maminka a pošimrala ho ukazováčkem na nose. „Ale já ten provázek vidím. Je červený," trval na svém chlapeček. „No, kdysi dávno měli lidé takovou legendu..." zamyslela se matka. „Jakou legendu?" „Takovou pohádku," vysvětlovala trpělivě maminka...
Poezie převážně vážně aneb sbírka básní, laděná povětšinou lehce nostalgicky až depresivně, sem tam zpestřená trochou optimismu.
Sbírka básní, píše ji jistá Kiki, která má v hlavě trošku zmatek a strašně moc doufá, že není jediným zmateným tvorečkem na Zemi...
Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
"Would you like a cup of tea?" I asked, but nobody answered -cz shortstory- 5.th book from Blue series
Povznést se nad omezeností lidského bytí není problém. Mnohem horší je přiznat, že čím více času mezi nimi strávíte, tím lidštější se budete zdát jak svému okolí, tak i sami sobě.
Všechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
Robin chce jenom žít normální život. Jenže se mu to tak úplně nedaří... Nezapadá mezi vrstevníky, neví si rady se životem, a neví, co má vlastně v životě dělat a hledat. Snaží se to neřešit, ale řešení si ho najde samo. Tam, kde by ho to ani ve snu nenapadlo. ➡Zábava je v plnym proudu. U baru je narváno, ale já si stá...
Život rozdává rány, jimž se nevyhneš. Život vede k rozcestníkům, po nichž stejný nebudeš. Čas se nedá zpomalit, ubíhá bez milosti. Uzoufané noci nosí ti útrapy a bolesti. Rozněžnělé dny dávají jiskry naděje. A jsou momenty života, při nichž se duše zachvěje. /Sbírka básniček na téma právě těchto momentů./ Nejlepší umí...
👉Dámy a pánové! Přistupte blíže, přistupte blíže! Dámy a pánové, vítejte na naší show! Neváhejte a přistupte blíže! Uslyšíte neslýchané a uvidíte nevídané!👈 🎪 Soubor povídek z prostředí cirkusu - ať už toho skutečného se zvířaty a akrobaty, nebo toho, kterému říkáme svět. 🎪 👉Vyplivnu bonbon a vstupuji do manéže...
,,Koho jsi tam nahoře tak naštvala, že tě poslali sem na zem mezi smrtelníky?'' ,,Jak to myslíš?'' ,,Takový anděl jako ty musí mít i nějakou svou temnou stránku.'' ,,...ehm...čím jsem je naštvala?'' ,,Nejspíš svou neodolatelností,'' řekla a ďábelsky se usmála, z čehož jsem roztekla jako sněhulák v létě. Upozornění...
Vždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně co, ale kombinace všeho výše uvedeného by byla patrně vražedná, takže b...
moje první sbírka poezie, psána od července 2017, dokončena v srpnu 2018 . . . jsem vlna co se tříští o skály jsem hvězda co padá světu do dlaní jsem roztříštěná - veškeré obrázky jsem převzala z Pinterestu
má druhá sbírka poezie, ve které se snažím poskládat roztříštěnou zpátky dohromady . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu
podzim je tu pavučinky vlákna svazují mě jsem spoutaná osamělá stejně jako moje duše. ___________ 15.9.2019 200 přečtení 9.11.2019 400 přečtení 25.12.2019 520 přečtení 21.5.2020 931 přečtení 28.6.2020 1k!! <33 16.8.2020 #23 v kategorii poezie
Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019
Soubor básní z mého příběhu Básnířka, filozof a iluzionista... Pro případ, že se vám třeba nějaká básnička zalíbila a rádi byste se k ní někdy vrátili bez nutnosti listovat v původním příběhu.
Láska je jako motýl. Když se za ním budeš pachtit se síťkou, uletí ti. Ale když chvíli postojíš, usedne ti na rameno a odhalí své nejpestřejší barvy. 🦋 Příběh o tom jak jedna dívka možná našla svého pravého. Ale jenon možná!
„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...
Moje malé básničky. Slová vo veršoch, ktoré majú vyvolať určité pocity. Prípadne sa najlepšie čítajú v istom citovom rozpoložení a stave srdca a duše. Veselé aj smutné. Prajem príjemné čítanie :) Cover od @SweetReVeLuv
"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."
Smrt nezná ani slitování, ani milost. Smrt je nestranná. Smrt jen koná svoji práci. Smrt do ničeho nezasahuje. Všechna tyto pravidla jsem porušil a byl potrestán. Přísně. Protože si musíme projít Očistcem, abychom smazali své hříchy a mohli dosáhnout Ráje.
Maminko, co je to déšť? To nebe pláče když andělé umírají. A maminko, co se stane s anděli když umřou? Stanou se prachem. A co se s stane s prachem, maminko? Odfoukne jej vítr. A kam ho odfoukne, maminko? K dalšímu anděli, který cítí déšť. Věnováno mé věrné Komornici. Z příběhu Raven's World
"Zdá se mi to, nebo pivoňky ve tvých vlasech kvetou modře?" Kdekoho by tato věta zmátla, pomalu a nemilosrdně by ho mučila, až by ho nakonec dohnala k šílenství. Jenže v našem světě, kde bonbóny byly hořké a láska chutnala po šťovíku, byly metafory tím jediným, co nás drželo při životě.
