„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká." Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v mojí kůži, chápali byste to. Říkají mi Via a jsem jeden velký omyl. A nen...
,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se m...
Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou...
Celá dnešní společnost je postavena na principu stáda a my všichni jsme jeho příslušníky. Skoro až úpěnlivě se snažíme v něm zůstat, splynout s davem, nijak nevyčnívat. Schováváme to, kým doopravdy jsme, abychom se vyhnuli vyloučení z něj. Svět je plný přetvářky a lži, jež se schovává za pravdou. Možná je třeba konečn...
Zdravím Tomo, víš, že mě ten svět ničí? Ten svět plný smutku, bolesti a strachu. Ten svět, hubící jakýkoliv pokus o štěstí. Ten svět, který mě už tolikrát srazil na kolena. ------------------------------------------------------ Jedno tělo, jedna mysl, dva přátelé a spousty dopisů od zoufalé dívky pro chlapce žijícího...
Esej na společenské vědy věnovaná feminismu. Zveřejněno ke Dni žen. Ženy, všechny jste skvělé a silné. Dnes a i po celý rok oslavujte svou svobodomyslnost a samy sebe, protože jste drsný a úžasný! Jako cover mi posloužila fotka z Pinterestu od Carla Llanos.
Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017
Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.
Občas s hrůzou sleduji ty azurově modré oči. Nikdy se nepletou. Perleťová pleť se leskne a blonďaté vlasy pohupující se ve vlnách na jejích zádech září jako ryzí zlato. Plné rty a medový hlas. Musím si neustále připomínat, že je člověk. Že není robot ani pouhý výmysl techniky. Je ze svalů, kostí, šlach, nervů a orgánů...
Příběh o životě mladíka, kde se věci nedějí jen tak náhodou... O mládí, umění, náhodě, životě, ale třeba i lásce, klubech a hádkách. Městský storytelling s filosofickými prvky. Experimentální psaní, popisy z různých pohledů. Velmi povedená recenze https://www.wattpad.com/306975771-recenze-trochu-jinak-closed-ml%C3%...
Příběh vypráví o lásce mezi Sebastianem a Emily, dvou cizincích, kteří se roku 1949 setkávají v hotelu v Californii. Oba si ze svých dosavadních životů odnášejí nepříjemná tajemství, ale zdá se jim, že spolu dokáží nakreslit za minulostí tlustou čáru a začít žít přítomností. Ale dá se na minulost zapomenout? Je možné...