Na druhém konci výběhu, nedaleko letitého stromu, který dal Bukovém dvoru jeho jméno, se něco pohnulo. To je určitě Sirius, pomyslela si Emma, asi se mu nějak podařilo dostat se ze svého stání. Upřeně se zadívala do tmy. Měsíc se náhle rozzářil a vykouzlil na zemi zvláštní mihotavé stíny. V Emmě zahlodalo podezření... Co když to není Sirius? Co když je tam ve tmě něco jiného, něco... nebo snad někdo?