Moták A Důvěra |Marauders| ❌

𝐂𝐇𝐀𝐏𝐓𝐄𝐑 𝐒𝐄𝐕𝐄𝐍 | Famfrpál

(Poznámka ke kapitole: pojem Běhnice, který se vyskytuje v této části je krycí název pro skupinku holek alias Siriusovy a Jamesovy fanynky. Jinak je Běhnice tvor podobný víle, až na to že je porostlá černým ochlupením a má po jednom páru víc nohou i rukou).

Divím se, že za tu dobu co jsem tady v Bradavicích jsem se na všech těch schodech ještě nestihla zabít. No ale možná se v nejbližší době na nich zabiju, pokud nezačnu chodit včas.

Aby to šlo pochopit... Je neděle a v mém pomyslném plánu je přijít se podívat na nábor do famfrpálového týmu, ale to bych nebyla já abych nezaspala... Neboli jsem dnes nebyla ani na snídani a na oběd jsem si něco ukradla z kuchyně od skřítků, kteří ze mě měli zase radost. Myslím, že sarkasmus teď nešel přehlédnout a sakra už TA BOTA NEJDE OBOUT!

Cestou na hřiště je zvládla sejmout k zemi i nějaké prťata... Asi přibližně druhý ročník bych řekla, ale kdoví, možná chodí ještě do školky. Samozřejmě jsem se zvládla venku na trávníku ještě vyválet, protože jsem přehlédla menší jamku v hlíně, ale jinak jsem se na tribuny dostala bez újmy na zdraví.

,,Natasho!" vyhrkne přehnaně vesele Vlček sedící na jedné z předních lavic. ,,Dobré ráno," usednu vedle něho a navléknu si na zelenou ponožku od trávy botu s kterou jsem to někde u Vstupní síně vzdala a běžela bez ní. Remus se mému pozdravu jen uchechtne a to že jsem přišla bez jedné tenisky radši nekomentuje a pohled stočí na hřiště, kde je už nemálo uchazečů o místa v družstvu a mezi nimi je i Marlene a Tichošlápek, avšak mě zajímá v této chvíli něco jiného.

,,Že se s Natashou podělíš prosím?" zamrkám a udělám štěněčí pohled. 'Na Siriuse ale nemám'. Prstem ukážu na tabulku čokolády kterou Remus držel mezi prsty. ,,Ty umíš prosit?" podivil se a jeden pásek čokolády skládající se ze čtyřech čtverečků mi dal. 'Mňamka'

Po asi pěti minutách se na hřiště dostavil James, který měl asi deset minut zpoždění. ,,Vítejte na famfrpálovém náboru do týmu Nebelvíru, " začne nějak moc formálně a jeho hlas se rozléhlá ozvěnou po celém hřišti, takže ho jde velice dobře slyšet. ,,Prvně si Vás všechny vyzkouším v letu kolem hřiště a až pak začnu vyřazovat hráče jako minulý rok."

,,Au," zasyčím, když dostanu loktem do žeber. ,,Co děláš?" pohoršeně se na Náměsíčníka podívám, který však mojí otázku ignoruje a místo toho hlavou kývne ke skupince holek na hřišti skládající se ze čtvrtého ročníku a výš.

V tu chvíli se toho stalo hrozně moc. Já se začala hystericky smát, až to Jamese přerušilo a musel počkat než moje sólo chvilka skončí, ale i přesto šlo vidět, že mu cukají koutky úst do jemného úsměvu, I když neměl sebemenší tušení co mě tak moc rozesmálo.

,,T-to se jako při-přišly ucházet o místo do famfrp-famrpálu?" dostanu ze sebe po chvilce a začnu si utírat slzy smíchu. ,,Jakože B-Běhnice?" už se jen tišše pochechtávám. ,,Upřímně si myslím, že tu nejsou kvůli famfrpálu, Natasho," poznamená pravdivě Remus. ,,A už se zklidni," usměje se svým obvyklým úsměvem a otočí se čelem k hřišti, kde zrovna všech přibližně patnáct uchazečů o místa letí dokolečka kolem celé travnaté plochy.

Při oblétavání hřiště to vypadalo, že Běhnice během chvilky spadnou ze školních košťat a některé párkrát mrknuly na ignorujícího Remuse. Jedna z nich dokonce i spadla, protože se nedívala na cestu při pozorování Tichošlápkova pozadí před ní. Lily kousek od našeho místa její pád zpomalila, čímž se jí nic nestalo kromě toho tedy, že měla od bahna svojí krátkou sukni a trávu měla i ve svém hlubokém výstřihu a tak už dále nepokračovala a sama odešla do nebelvírské věže.