Uvězněná ( TVD )

Co bude dál ?

Katie

Probudila jsem se ve sklepě, ležela jsem na posteli. Už jsem na sobě neměla popruhy. Moc si toho nepamatuju. Stefan mi dal svoji krev a pak..Ježiš, já ho bodla kůlem a zlomila mu vaz. A pak ten most, chtěla jsem skočit a pak mě uspali. Zase si to pamatuju matně, jako bych to vůbec nebyla já. Posadila jsem se, byla jsem strašně slabá. A bolelo mě rameno, to asi proto, že mi dali do něj několikrát injekci.

" Růženka se probudila " ( Damon )

" Proč tady ještě jsem ?"

" Vidím, že už jsi to zase ty "

" Kdo jinej by to byl ?"

" Já nevím. Třeba část tvého já co se probudí jenom, když se napije upíří krve a pak se chce zabít"

" Tak ještě jednou, proč tady ještě jsem ?"

" Stefan mi řekl co se stalo v té nemocnici, ten tvůj záchvat hněvu a pak ta magie. Jsi tu pro to , abys nám a ani sobě neublížila "

" Myslíš snad že bych vám chtěla ublížit ?"

" V té nemocnic to vypadalo jinak "

" Jak bys asi reagoval ty, kdybys ses probudil v nemocnici, svázanej popruhama, nemoct se hnout. a ani si moc nepamatovat co se stalo před tím"

" No, asi moc nadšeně ne. Ale já bych se z těch popruhů dostal raz dva "

" Samozřejmě. Jak dlouho mě tu budete držet ? Navždy nemůžete "

" Dokud se situace okolo neuklidní "

" Jak to myslíš ?"

" Ve městě se objevily nový upíři, nevíme kolik jich je a ani kdo je to. Kromě jednoho, toho už jsme zneškodnily. "

" Proč ?"

" Napadl Elenu a řekl, že vypadá jako Katherine"

" Ohh, tak to já jsem v pohodě, já tu budu uvězněná a až se sem nějaký upír dostane, nebude mu dělat žádnou námahu mě zabít. Děkuji"

" Je to jen dočasné, Bonnie ti pomůže zvládnout magii a já ti pomůžu zvládnout vztek"

" A co ta moje temná část ?"

" Když se objeví, budem na to připraveni"

Najednou otevřel dveře.

" A to s těma upírama, nedostanou se k tobě"

Zvědavě a nechápavě jsem se na něj podívala a on mi naznačil ať jdu ven. Šla jsem tedy pomalu ke dveřím a už jsem chtěla odejít, ale do něčeho jsem narazila. Natáhla jsem ruce před sebe, tam kde byli dveře se nedalo dostat dál. Bylo to jako neviditelná zeď.

" Co to má kruci být ?!"

" Neviditelné hraniční kouzlo, ty se nedostaneš ven a nikdo se nedostane dovnitř "

Šla jsem ke své posteli a vzala jsem polštář a mrskla ho proti zdi na Damona. Polštář prošel a trefil Damona do tváře.

" Ty jo, ty máš ale pomalý reflexy "

" Chtěl jsem ti udělat radost že ses trefila "

" Takže tu i tak nejsem v bezpečí, když mě budou chtít zabít jenom tím že po mě něčím hodí, tak mě to zabije "

" A na tvoji ochranu vždycky někdo zůstane v domě "

" Nejjednodušší by bylo, kdybyste mě odsud pustily "

" A to bych tě musel hlídat v pohybu a to se mi vážně nechce "

Zašklebil se a řekl.

" A nechtěla bys jít nahoru, budu dělat lívance, jo počkat, ty nemůžeš"

" Vypadni odsud nebo po tobě hodím celou postel "

Zasmál se a odešel, já si sedla ke dveřím a pořád jsem hledala skulinku, určitě se odsud dá nějak dostat!  Nudila jsem se a tak jsem zkoušela použít magii, soustředila jsem se na dveře, nic. Asi to funguje jenom když jsem vzteklá. Ach jo, kdyby mi sem aspoň něco dali. Nezbývalo mi než sedět a čekat, čekat a zase čekat.

Po nějaké době jsem usnula. Měla jsem divný sen, byla tam nějaká paní a pořád něco šeptala nějaká nesmyslná slova až po chvíli jsem jí začala rozumět. 

Probudila jsem se, je to bláznivé ale zkusím to.

Sedla jsem si těsně před neviditelnou zeď a opakovala slova co mi ta paní ve snu říkala. Po chvíli jsem otevřela oči a šáhla jsem tam kde byla ta zeď. Pořád tam byla , nezabralo to. Musím se víc snažit.

Když moje magie pochází ze špatných emocí, tak budu muset své hrozné myšlenky znovu. Sedla jsem si ještě blíže ke zdi a soustředila jsem se na vzpomínky, na to když zemřel můj bratr, na to jak mě věznily, na to že všechno čemu jsem věřila byla iluze. Cítila jsem jak se mi hřejivá slza kutálí po tváři. Začala jsem opakovat znovu ta slova.

Po chvíli jsem otevřela oči a šáhla jsem tam, kde byla ta stěna. Byla pryč. Dokázala jsem to. Věděla jsem že kdybych se najednou ukázala nahoře, tak pro mě vymyslí ještě nějaké složitější kouzlo a z toho bych se nemusela dostat. Proplížila jsem se do svého pokoje, byla už noc, celej den mě tam věznily. sbalila jsem si pár nezbytných věcí a odešla jsem z domu. Namířila jsem si to do lesa, tam by mě aspoň nemuseli najít. 

S sebou jsem si vzala i spacák. Zalezla jsem pod jeden strom, rozložila jsem si spacák, byla jsem unavená. Vlezla jsem do něj a usnula. 

____----_____----_____-----____---____---_____----___-----___-----_____----_____-----____-----__--

Ráno jsem se probudila a někdo byl opřenej o mě. Vyděsila jsem se a rychle jsem vylezla ze spacáku.

" Damone ! Co tu děláš ?!"

" Nevidíš, spím, nebo jsem aspoň spal "

" Proč tu jsi "

" a proč tu jsi ty? Moc daleko jsi teda neutekla. Hned ráno, když jsem ti nesl snídani, jsem zjistila že bariéra je porušena a ty jsi pryč. Našel jsem tě asi za pět minut "

" Nenuť mě se tam vrátit "

" Mě by zajímalo jedno, jak ses odtamtud vůbec dostala ?"

" já ani nevím, měla jsem sen, byla tam nějaká žena a opakovala pořád taková slova, zkusila jsem je a na po druhý se mi to povedlo "

" jo, kdybys neměla stínové já tak by mě to překvapilo, ale teď mě nepřekvapí nic. Ale víš jak nezodpovědný tohle bylo, já ti tady říkám že v okolí jsou upíři a ty si jen tak jdeš přespat do lesa "

" Furt lepší potkat upíra než být zamčená ve sklepě "

" to já bych si raději vybral ten sklep"

Začal vstávat.

" No, nic, jdeme domů"

" Damone, jestli mě zase se Stefanem někam zamknete !"

" neboj, ta tvoje ženská ve snu, by ti stejnak zase vyslepičila jak se odtamtud dostat "

" Fajn "

Vstala jsem taky, sbalila jsem si věci, ten můj batoh vzal Damon a šli jsme zpátky domů.

Ahoj, to byla další kapitola z naší knížky, doufám že se líbila. Hezké čtení přeje vaše Kačka