War Of The Queen | Queen

Jsem Mercury!

Freddie si právě sušil své husté vlasy a přemýšlel nad tím co bude dál. Bude z něj voják a umře někde v bitvě nebo se vrátí domů bez ruky... To nikdo netušil, ani on sám.

Bál se lidí, netušil jak na něj budou ostatní reagovat, on sám už několik let přemýšlí nad tím kdo je a snaží se sám sebe chápat a tolerovat, což mu moc nejde a ještě větší problém s tím má jeho okolí. Prožil si spoustu hrozných věcí a nechtěl zažívat další, chtěl zůstat doma.

Pomalu odložil hřeben do cestovní tašky, kterou si přehodil přes rameno, naposledy se rozhlédl po pokoji a otřel si malinkou slzou v koutku oka.
Otočil se a se strachem vykročil ze dveří, které za sebou tiše zavřel. Prošel chodbou a po cestě opatrně otevřel každé dveře a nahlédl do místností, které mu budou jistě chybět.

Už jako malého ho rodiče učili, že domov je nejcennějším místem, které má. Symbolizuje pro něj klid, bezpečí a rodinou pohodu. Nedovedl si představit že o to teď přijde, že bude sám někde, kde to vůbec nezná. Při těchto myšlenkách se chtěl vrátit do pokoje a už nikdy nevylézt, ale sám věděl, že by si tím akorát uškodil.

~~~

,,Věci máš v autě" pohladila vyšší žena svého syna a posadila se vedle něj ,,Děkuji" pousmál se kudrnáč a dál se věnoval jídlu
,,Jsi si jistý že tam opravdu chceš?" něžně ho pohladila po ruce a pramínek tmavých vlasů mu zastrčila za ucho ,,Jasně že se tam nehrnu... Ale když už tam mám jít tak to přijmu jako svojí povinnost" s milým úsměvem položí příbor a pohlédl jí do očí ,,Sám víš jak moc pro nás znamenáš" její oči se zaplnily slzami ,,Ani si nedovedeš představit jak moc jsme si tě tehdy s tatínkem přáli a jakou jsme měli radost když jsi se narodil" rozpláče se ,,přece o tebe teď nemůžeme přijít" schová si obličej do dlaní.

Na to Brian svojí maminku objal ,,Slibuju že se vrátím" snaží se neplakat, protože už přece není malý kluk. Na to ho matka pouze silně objala a pohladila ho po vlasech ,,Jdi broučku... Ať na tebe otec nemusí čekat" špitla s pláčem ,,Ty s námi nepojedeš?" optal se jí smutně a odtáhl se od ní. Jako odpověď zavrtěla hlavou a dala mu pusu na čelo ,,Ahoj broučku" špitla a snažila se již dále nebrečet.

Kudrnáč netušil co má dělat, a tak ji raději naposledy objal a se zadržováním slz šel za otcem do auta... Až tam teprve nastal pořádný hysterák.

~~~

,, Kurva!" zařval blonďák, když mu spadla sklenice, která se při dopadu na zem okamžitě roztříštila na hromadu malinkých střepů a střípků. Roger už neměl sílu ani nervy na to celou situaci řešit, a proto jenom přešel do obýváku, vzal si papír, tužku a začal psát

Čau, dneska v devět odjíždím... Pokud o tom náhodou nevíte.
Kdy se vrátím netuším, ale vám je to stejně jedno.
Nazdar, Roger

Dokončil to a zapálil si cigaretu, odnesl vzkaz do kuchyně a rozhlédl se po domě... I když možná působí bezcitně, tak je opak pravdou, k Rogerovu charakteru se frajírkování hodilo a navíc ho měly rády i holky.

Blonďák prošel přes halu, kde se obul, vzal si tašku a když vyšel před dům, tak za sebou práskl dveřmi.
Rozhlédl se po ulici a ucítil, jak mu po tváři teče slza ,,No tak Rogere... Nebuď sračka" zašeptal si pro sebe a rychlým krokem kráčel po ulici k nádraží.
Když procházel kolem budovy střední školy v oboru medicíny, kam několik let chodil, zastavil se a sledoval ji, vybavovaly se mu všechny dobré i zlé vzpomínky a situace, které měl s tímto místem spojené. Do očí se mu opět nahrnuly slzy a ještě celou situaci dovršila drobná brunetka