Horny Angels [DOKONČENO]

Fénixův řád - 6.část

Vánoce, svátky klidu, míru, lásky a pohody...to ovšem neplatilo pro Merilyn, která se i přes svátky snažila vykouzlit patronovo zaklínadlo.

,,Expetro patronum.'' Řekla a švihla hůlkou, ze které vyletěl jen dým a slabounké světlo.

,, Expetro patronum.'' Řekla znovu, a stále nic.

,,Kuwaaaa! Proč mi to nejde? Proč proč proč!?''

Harry ji celou dobu sledoval a zamyšleně se mračil.

,,Víš, patrona vyvoláš tak, že se zaměříš na tu nejšťastnější vzpomínku, kterou máš v hlavě, na co myslíš když se snažíš vykouzlit patrona?''

Harry si vedle ní stoupl a Merilyn se pousmála. ,,Na svoje rodiče, když ještě byli naživu a nerozvedení, to jsme se měli fajn, teda, aspoň si to tak pamatuju.''

,,Ty, nemáš rodiče? To jsem nevěděl, promiň.'' Začal se jí omlouvat a ona jen mávla rukou.

,,V pohodě, jsem zvyklá.'' Harry přikývl a začal jí radit.

,,Tak jo, zkus to ještě jednou, ale tentokrát se zaměř na jinou vzpomínku, na nějakou, která ti vykouzlí úsměv na tváři, a udělá tě šťastnou.''

Merilyn kývla a zavrtala se do hlubiny své mysli, kde našla jednu perfektní vzpomínku, vzpomínku, kde se s holkama poprvé potkala.

,, Expetro patronum.'' Šeptla, máchla hůlkou, a z ní vyletěl její patron, neboli fénix.

,,Páni, máš štěstí Merilyn, fénixe nemá jen tak někdo.'' Řekl uznale Harry a Merilyn se usmála.

,,Na co jsi myslela? Musela to být velice silná vzpomínka.'' Zeptal se Harry a Merilyn se zasmála.

,,No...''

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Před několika lety, Londýn

Merilyn si to vykračovala, nebo spíš běžela po ulicích Londýna a snažila se dostat do jednoho zmrzlinářství dřív, než jí zavřou před nosem.

Utíkala jak jí její kondička a její nemocná štitná žláza povolovala, takže nedávala moc pozor, když před zmrzlinářstvím do někoho narazila.

,,Hej, dávej pozor!'' Řekla s někým unisono a když se podívala před sebe, zjistila že se nesrazila s jednou, ale rovnou se čtyřmi holkami.

,,Přestaňte.'' Řekly znovu unisono a mračily se, jak to začínalo být divný.

,,Nechte toho.... BANÁNY V ČOKOLÁDĚ!'' Vykřikly naráz a po chvilce ticha se tomu zasmály.

,,Jsem Merilyn, omlouvám se že jsem do vás vrazila.''

,,To je v pohodě, měla jsem dávat větší pozor a upozornit vás, jsem Maleficient, ale mám radši když mi lidi říkají Mali.''

,,Já jsem Val, neboli Valianna.''

,,Já Liabetta, zkráceně Lia.''

,,A já Maira, taky jste sem přišly pro zmrzlinu zdarma?'' Zeptala se a všechy přikývly.

,,Jasně, to je jediný den v roce kdy pan Watt dává zdarma dětem zmrzlinu, to si nemůžu nechat ujít!'' Řekla nadšeně Val a všechny vstaly ze země.

,,Víš že se ale ten pán nejmenuje Watt? To se jmenuje jen jeho zmrzlinářství.''

,,Ty jsi asi ten typ co poučuje viď Mali?''

Všechny se opět zasmály, a Merilyn podvědomě tušila, že se jich už nikdy nechce zbavit.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Současnost

,,No a tak nějak vznikly Horny Angels, díky zmrzlině a osudu.'' Řekla Merilyn a Harry se zasmál.

,,Vždycky mě zajímalo jak jste se poznaly, protože jste každá tak jiná, ty jsi z mudlovské rodiny, Val a Lia jsou čistokrevné, Mali je poloviční a Maira..no..u té vím že její rodiče jsou čarodějové.''

Řekl zamyšleně Harry a Merilyn přikývla. ,,Nojo, taky mě to vždycky zajímalo proč nás dal osud dohromady. A ikdyž jsme každá jiná, jsme přesto stejné krve. A kdyby nebylo Yvony a jejich úchylným choutkům, nebyly bychom tu ani my, ani kentauři.''

Harry se nechápavě podíval a Merilyn začala vysvětlovat.

,,Víš, Yvona měla dceru Margaret, kterou proměnila v ponyho, a když byla pony, tak ji Yvona znásilnila a porodila kentaura Ingrid, a ukázalo se že vlastně porodila dvojčata, měla jak Ingrid, tak ještě jednu dceru Iru, takže díky minulosti naší rodiny tu dodnes žijí kentauři.''

Zkrátila to Merilyn a Harry zakýval chápavě hlavou, ikdyž byl úplně vedle.

,,No, tak já už půjdu, užíj si svátky.''

,,Ty taky Harry.''

Popřáli si a Harry nechal Merilyn samotnou, ikdyž ne na dlouho.

,,Proč se vždycky potkáme když jsi sama? Začíná to vypadat, že to tak osud chce.'' Řekl ze srandy Fred, ale pro Merilyn to sranda nebyla.

,,Hele, nedělej si z toho srandu, já v osud věřím, pokud si z toho budeš dělat srandu, dostane tě karma.''

Fred si jen odfrkl a sledoval Merilyininého patrona, jak kolem ní létá.

,,Fénix? Takže se ti to povedlo!'' Řekl radostně Fred a Merilyn přikývla.

,,Proč jsi tady Frede? Určitě ne proto abys mi chválil patrona.''

,,To opravdu ne, chci tě pozvat na rande.''

Řekl Fred odhodlaně a Merilyn se hrdelně zasmála.

,,Ach Frede Frede, na rande s tebou půjdu tehdy až budu chtít s někým chodit, a to zatím nechci, takže si budeš muset počkat.''

Řekla Merilyn a s úsměvem sledovala svého patrona, který si létal všude po místnosti.

,,Snad jsi nezapoměla na naši sázku Winchesterová.''

Merilyn se zadrhl dech, a když se podívala nad sebe, věděla že je v háji.

,, Jmelí, ty hade! Nepolíbím tě! Zapomeň!'' Řekla frustrovaně a Fred se vítězně usmál.

,,Budeš muset, přece nechceš porušit dohodu?''

Fred věděl, že uhodil do černého, protože se Merilyn nadechla, natáhla se po Fredově tváři a políbila ho.

Fred byl šťastný, protože nejen že vyhrál sázku, ale právě získal holku, o kterou stojí docela dlouho.

Když se odtáhli, i Merilyn byla šťastná že prohrála sázku, ale nahlas by to nikdy neřekla, přeci jen, měla svou hrdost.

,,Takže, co to rande?'' Merilyn se usmála a přitáhla si Freda blíž k sobě.

,,Očekávám něco epickýho, protože teď se mě už nezbavíš.''