Sugamama útočí

Počátek zkázy

Ještě sem vložíme takové malé upozornění před začátkem na to, že jsou postavy ve většině případů lehce mimo svou roly, tudíž to berte s nadhledem.
Teď už si užijte čtení <3

,,Volejbal. Sport který nás všechny spojuje." Pronesl dramaticky Kuroo.

,,Ano, s tím naprosto souhlasím." Pokračoval Bokuto s vážnou tváří.

,,Tak kde je problém?!" Vykřikl zoufale Oikawa, zatímco se tiskl v rohu místnosti co nejdál od Ushijimi. Ten jen nechápavě seděl a díval se po zbytku kapitánů. Právě se nacházeli u Kurooa doma, a to jen kvůli jeho přání. Chtěl něco pořešit s kapitány. Proto se zde nacházeli: Kuroo, Bokuto, Oikawa, Ushijima a Daichi. Kuroo před chvílí vyložil důvod této sešlosti. Matky jejich týmů.

,,Proč je Akaashi tak nevrlýýýýý?!" Kňučel Bokuto schoulený na zemi v klubíčku. Narážel tím na ten problém. Ti co se starali o jejich týmy nejvíce se nyní chovali nevrle a nepříjemně, což mělo dopad i na výkon týmu. Proto se sešli. Aby vymysleli řešení.

,,Je pravda že je Sugama- chci říct Sugawara poslední dobou nějaký nesvůj." Přiznal Daichi zamyšleně při vzpomínce na včerejší trénink. Sugovi se nepovedla nahrávka. To by nebyl takový problém. Ale Suga nadával. HODNĚ nadával. A rozbil lavičku. Daichi zavrtěl hlavou. Teď musí vymyslet způsob jak to zastavit.

,,Iwa-Chan je pořád nevrlý, ale teď je to jiný. Bývá zlý, ale na mě. Jenže teď se tak chová ke všem a....hůř." Třesoucí se Oikawův hlas vypovídal za vše. Nastalo ticho. Museli s tím něco udělat, a to pro dobro všech. Nejen Kuroova rozkroku. (Yaku má fakt sílu.)

,,A co takhle je nechat si popovídat?" Náhle promluvil Ushijima. Tím na sebe strhnul veškerou pozornost.

,,Jestli se tak chovají všichni, tak musí mít společný důvod, ne?" Vysvětlil, načež se ostatním objevilo v očích pochopení. Nemuseli ani nic říkat aby se rozhodli. Musí je nechat se sejít.

---

Matka Karasuna právě vešla do menší kavárny. Její příchod oznámil malinkatý zvoneček, což přitáhlo pozornost čtyř jiných hostů. Právě k těm se vydala.

,,Tak a teď jsme všichni." Pronesl jakoby nic Akaashi a upil ze svého hrnku čaje. Seděli v rohu kavárničky kde bylo nejvíce míst a nejvíce soukromí. Pět osob sedělo v naprosté tichosti. Nevěděly jak začít.

Po chvíli k nim dorazila servírka. Hnědé vlasy jí padaly do očí což ji nutilo si je neustále upravovat.

,,Máte nějaké přání?" Zeptala se s úsměvem a připravenou tužkou. Suga jakožto nově příchozí si objednal Cappuccino. Dívka už chtěla zase odejít, ale Semi, matka Shiratorizawi jí to nedovolil. Vytáhl z kapsy gumičku a udělal jí culík. Opět se posadil na své místo jako by se nic nestalo. Ani ostatní hosty to nevyvedlo z míry. To byla přeci normální věc, ne? I přes to byla slečna v šoku. Po jejím odchodu ale konečně začala konverzace.

,,Vím že je to naše přirozenost, ale měl by ses trochu držet zpátky Semi-San." Jako první promluvil Yaku. Semi jen unaveně vydechnul.

,,Já vím, síla zvyku." Odpověděl nakonec.

,,Je to náročný, co?" Poprvé něco řekl i Iwaizumi. Nemusel nic objasňovat aby všichni pochopili co myslí. Starat se o týmy. Starat se o ty děti. Ostatní jen souhlasně přikývli.

,,Nejde jen o to se o ně starat. Horší je to že ani nespolupracují." Zakňučel ztrápeně Akaashi.

,,Kdyby jen to." Dosvědčil Suga. ,,Je tady něco ještě horšího."

,,Ta nevděčnost." Doplnil Iwaizumi Sugovu myšlenku.

,,Ta realita že si neuvědomují co všechno pro ně děláme." Pokračoval Yaku. Byla to pravda. Také chtěli nějakou vděčnost od zbytku týmu. Jenže toho se jim nedostalo. A to dost drásalo nervy. To že se na tomto všichni shodli je ještě víc popudilo. Chtěli to vyřešit. Ale jak? Jak nechat ty paka si uvědomit že jsou banda nevděčných dětí? Kdyby jim to jen řekli, tak to půjde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Chce to aby si to uvědomili sami. Aby jim to došlo. Chtělo to vzpouru. Chtělo to...

,,Pomstu." Řekl do ticha Iwaizumi.

,,Ale jakou?" Nápad dobrý, ale nedomyšlený.

,,Měli by si uvědomit co pro ně děláme. Tak proč se neprohodit?" Vykládal svůj návrh dál zástupce Aoba Johsai.

,,Jako že by jsi se staral o Karasuno a já o Aoba Johsai?" Chtěl se ujistit Suga. Iwaizumi kývl. Koushi se uchechtnul.

,,Tak to bych tě chtěl vidět." Řekl provokativně.

,,Ta tvoje vráňata? To bych dal s přehledem." Tohle byla výzva.

,,Myslíš?"

,,Nemyslím, já to vím."

,,Tak proč to nezkusit? Vyměníme si týmy na týden. Pokud to ten druhý do týdne vzdá tak se musí vyfotit v dresu rivalského týmu." Navrhl Sugawara se samolibým úsměvem na tváři. Hajime se také lehce ušklíbl.

,,Platí." A podali si ruce na stvrzení. Následně se podívali na zbytek skupinky. Všichni tři se usmívali.

,,Do tohohle nejdu, s nikým si tým neměním, ale budu váš svědek. Tohle vypadá fakt dobře." Prohlásil Semi a zbytek s ním souhlasil. Yaku, Akaashi a Semi byli teď něco jako porotci, kdežto Iwaizumi se Sugou soutěžící. Kdyby jen kapitáni věděli co způsobili. Tohle by se dalo do dějin zapsat jako Třetí světová.

Taaaak, zde je první kapitola naší první společné knihy!
Předem varujeme na velké mezery ve vydávání, bydlíme od sebe daleko a obě tento rok musíme makat na přijímačky.
Každopádně doufáme, že se vám tato první část líbila a prozatím se s vámi loučíme <3

~Jūki & Can