Colors ✓

Nine

„Kam přesně, že teď míříme?" Zeptal se Matt, když kráčeli lesem. 

„To se neříká, protože pak už by to nebylo překvapení., odpověděla Michell, která byla asi dva metry před ním. 

„A jak mám vědět, že mě nechceš někde zavřít, mučit mě tam a pak nakonec zabít." Doběhl ji. 

„Měl bys vědět, že já bych tě leda tak unesla, přivázala k posteli a ukázala ti pořádný rodeo," zasmála se Michell a mrkla. 

„To nezní špatně." 

„Já vím, někdy to musím zkusit," řekla a přeskočila kmen stromu, který měla v cestě. „Jo, už tam budeme." 

„Jak to sakra poznáš?"Namítl Matt a přitom srandovně máchal rukami skoro do všech směrů. 

„Jednoduše, cítíš to? Vzduch se změnil a navíc slyšíš to? To je voda." 

„Takže celou dobu jdeme náhodně, protože ty jsi hledala nějakou vodu a jinej vzduch?" Zastavil se Matt. 

Michell se otočila a vrátila se k němu - těch pár kroků jí určitě ublížilo btw. „Ne," řekla a prohrábla Mattovi vlasy, protože mu tam spadlo listí. „Ale když uděláš ještě těch pár kroků, uvidíš to co já," dodala a menším sprintem přiběhla k malému paloučku, kde pak zastavila.

Matt se vydal za ní a každým krokem cítil, jak hluk, který vydává voda - znáte to takové to šuštění a šumění - je čím dál tím silnější a vzduch je i o něco vlhčí, než před chvíli.  

„Jsme tu," ozvala se Michell, když byl Matt u ní. 

„A co přesně tu mám vidět? Keř?" Nakrčil obočí.

„Ne, ale zkus odhrnout ten keř, respektive to listí. Za ním je to, co jsem hledala," dodala Michell a ustoupila z cesty. 

MAtt jen pokrčil rameny a odhrnul křoví. Když to udělal zůstal v ohromení. Asi metr před ním začínal velký sráz, ze kterého padala dolů vodu. Vodopád. Mladík se otočil na Michell a ta mu s největší jistotou, jakou kdy měla, odpověděla. 

„Jdeme se koupat."