Vůbec se ti nechtělo jít spát. Bylo teprve osm večer, a tak jsi vytáhla deník a začala psát. Milý deníčku. Dneska to byl opravdu náročný den. Hlavou mi litá tolik myšlenek, že to asi nezvládnu. Pořád myslím na Penny a tátu. Ty lidi v dodávce a to, že všichni moji sourozenci jsou naprosto stejně starý jako já. Alespoň, že se už vysvětlil ten granát. Diego mi řekl, že to je jeho schopnost. Ovládat zbraně. Zítra mě začne trénovat Luther, který má za schopnost super sílu. Zjistila jsem, že si hodně rozumím s Klausem. Je to hrozný pako, ale je s ním fakt sranda. Nejvíc mě ale děsí Pětka. Za celý večer promluvil jen asi dvakrát. Musím ale říct, že je docela hezkej. Asi budu pro dnešek končit. Bylo toho hodně a musím se vyspat na zítřejší trénink. Dobrou noc. Uložila jsi deník do šuplíku, zalezla do postele a po chvíli usla.
Najednou jsi se objevila v temné zahradě. Okolo se tyčinky mohutné stromy a ohýbaly se nad tebou, jakoby tě chtěly chytnout větvemi a uškrtit tě. Z ničeho nic se vedle tebe zjevila žena. Vysoká, hubená s dlouhým hnědými vlasy a úzkým obličejem. Měla na sobě krásné dlouhé šaty. Zírala na tebe prázdnýma šedýma očima. Ne. Nekoukala na tebe. Vypadala spíš jakoby se dívala skrz tebe. ,,Omlouvám se, ale kde jsem se tu vzala? A kdo jste vy?" Neodpověděla. Jakoby tě ani neslyšela. ,, Isabel?" Ozval se za tebou hlas. Lekla ses a otočila se. Stál tam vysoký urostlý muž s plnovousem. ,,Ahoj Jackobe. Tak co jsi mi to chtěl říct?" Ozvala se žena za tebou. Podívala ses na ni ,,co se to tu děje? Kde to jsem?" Ani si tě nevšimla. Rozeběhla se proti tobě. ,,Co to děláte!?" Ona se ale nezastavila. Chtěla jsi ji uhnout z cesty, ale jen tebou proběhla a skočila do náruče tomu muži. Strašně ses lekla. Co se to právě stalo? Isabel a Jackob se chytili za ruce a vydali se po cestě do té temné zahrady. Rozeběhla ses za nimi. Najednou se ale všechno začalo rozplývat a rozpadávat. Probudila ses a rychle se posadila na posteli. Na krku tě pálil tvůj zlatý medailonek. Sundala sis ho a položila na noční stolek. Vstala jsi z postele a šla do koupelny. Opláchla ses studenou vodou a podívala se na sebe do zrcadla. Za sebou jsi zaslechla kroky. Rychle ses otočila a vykřikla. ,,Panebože ty jsi mě vylekal."
YOU ARE READING
Navěky
RomanceDo teď sis myslela, že jsi pouze obyčejná holka, kterou nikdo nechce. Vlastně ne úplně obyčejná. Vždycky jsi byla lepší. Proto tě ostatní neměli rádi. To všechno se ale mělo změnit. Adopce, nová rodina to všechno se tváří být až neuvěřitelně skvělé...
