Isolation // Dramione / 𝒟𝑜𝓃𝑒 ✔

Kapitola 26 - Duše

Odněkud se ozývaly hlasy; sice vzdálené a tlumené dveřmi, ale nepochybně hlasy. Hlasy, které poznávala.

Řasy měla slepené slzami. Musela proto několikrát zamrkat a promnout si oči, aby se zbavila pozůstatků spánku. Zaměřila se na prázdné místo vedle sebe a rukou přejela po studeném, nedotčeném povlečení. Asi to byla ta vůně Dracova trika, co jí zmátlo podvědomí natolik, že v koutu srdce téměř předpokládala, že ho najde vedle sebe. Ale realita včerejška se nedala ignorovat.

Draco tady nebyl.

Nevěděla, kde je.

A neměla ponětí, jestli ho ještě někdy uvidí.

Dutá bolest z tohoto vědomí byla dnes ještě horší a Hermiona pochybovala, jestli někdy ty bolestivé drápy kdy povolí. Z osamění se jí dělalo zle a připadalo jí až ničivě trvalé, jako hnisající nádor mezi páteří a lebkou.

Ale.

Zaťala pěsti a pohřbila to, zamkla na půdě svojí mysli spolu s myšlenkami na rodiče, Harryho a Rona. Protože musela. Protože si slíbila, že to udělá.

Zemí se šířila hrozba války, tak jaké měla ona právo chovat si svoje zlomené srdce, když lidé umírali a truchlili nad ztrátou svých milovaných? Draco byl alespoň naživu. Existovala mizivá šance, že jim osud umožní znovu ucítit dech toho druhého.

Motivací zůstává naděje, když už nic jiného.

Hlasy v přízemí stále neutichaly a Hermiona s nově nalezenou houževnatostí vylezla z postele a vyhrabala z kabelky čisté oblečení. Vklouzla do džín a Dracovo tričko zakryla velkým vlněným svetrem, protože se nedokázala vzdát toho tepla, které se jí z bavlněné látky vpíjelo do kůže. Prsty si zkrotila vlasy a zamračila se na strhané, opuchlé a nevyspalé oči v zrcadle, které jí pohled slzavě opětovaly. Rukávem si promnula tvář, vysmrkala se a několikrát polkla, aby ji nezrazoval hlas. Pak se narovnala do postoje předstíraného klidu.

Maska byla téměř věrohodná, nanejvýš ji trochu zrazovaly oči, ale zatnutá čelist a hrdá křivka rtů postačí, aby ošálila přátele z Řádu.

Vypadala nezlomně a připraveně. Odhodlaná k bitvě a k dosažení cíle. Zářila tím nepochybným nebelvírským optimismem a odvahou. Tak, jak by měla.

Kývla na sebe, uchopila hůlku a vyšla z ložnice za zdrojem zvuků z přízemí. Sestoupila po schodech a prošla labyrintem chodeb, než stanula před kuchyní, odkud se ozývala konverzace, a přitiskla ucho na dveře.

„...jsme to předvídat. Mohli jsme na King's Cross někoho poslat, aby studentům pomohli -"

„Nikdy nebudeme schopni předvídat každý jejich krok, Alastore."

„Tohle jsme předvídat měli!"

„Beztak jsme nic nemohli udělat. McGonagallová a ostatní profesoři na ně dají pozor."

„Remus má pravdu. Dokud zůstanou pohromadě v Bradavicích, budou do jisté míry chráněni."

„A vy myslíte, že být pod zámkem se Snapem a těmi psychotickými Carrowovými je bezpečné, Tonksová?"

„Pořád lepší, než se nechat lapit v křížové palbě v Příčné nebo vběhnout do pařátů lapkům."

„A co mudlorození, Kingsley?"

„Většina se schovává, ale doneslo se k nám, že Vy-víte-kdo dává dohromady Komisi pro registraci mudlorozených. Nabyde účinnosti, hned jak bude Umbridgeová připravena. Pokusil jsem se spojit s Cresswellem a Aldertonem, ale je to složité."