můj život s magcon boys.

Předposlední chvíle

Ten...nejlepší pocit.

Shawn-

Jak už asi víte, vyhodili nás tu na pláži a beze slova. Dvě pozitivní věci co? Každopádně tu teď chodíme po pláži a smějeme se každý prkotině.

"Pojď si zaplavat." Smála se Ronnie a tahala mě za ruku do moře. Měla sluneční brýle ale i tak jsem viděl její úsměvem rozzářený oči.

"A kam asi dáme telefony, peněženky a klíče?" Zaxichtil jsem se na ní. Ona se zastavila, zapřemýšlela a najednou na mě skočila. Nohy obmotala kolem mýho pasu a ruce kolem krku. Se smíchem jsem dopadl na zadek, jelikož jsem to nečekal. Jak jsme dopadli, na nose se jí posunuly sluneční brýle, takže odhalili její smějící se hnědé oči. Tak jsme si tam jen chvíli koukali, z oči do očí a smáli jsme se. Měla rozcuchaný vlasy, ale stejně byla krásná. Najednou tam přišly nějáký holky.

"Ahoj.." usmály se na nás. My jsme vstali, oprášili jsme ze sebe písek a usmáli jsme se.

"Ahoj."

"Můžeme se s váma vyfotit?" Řekla ta nejmenší. Mohlo jí být tak..deset..nevím. Byla opravdu sladká. Byla tam nejmenší. Pak tam byly ještě dvě, ale starší. 14, 15. Tak něják.

"Jasně." Usmál jsem se a ta naopak nejstarší vytáhla telefon a párkrát se snáma vyfotila. I s těmi ostatnímy. Sladký.

"Děkujeme!" Usmáli se a ještě nás nakonec objaly.

"Není za co." I Ronnie se usmála a ty holky s úsměvem odcupitaly.

"Co teď?" Zasmál jsem se a chytl jsem Ronnie okolo pasu.

"Už by pro nás mohli přjets." Položila si hlavu na moje rameno.

"No, to je pravda." Odpověděl jsem.

"Ale zatím, můžeme na zmrzku." Usmál jsem se a táhnul jsem jí k malému stánku se zmrzlinou.

"Jsi jak malej." zasmála se, ale klidně se táhnout nechala. Brýle, které si na focení s těmi dívkami sundala, už zase měla na očích, aby jí silné paprsky letního slunce nepálily přímo do očí. Je tak dokonalá. Zastavil jsem před krámkem a vytáhl jsem z jejího pytle mojí peněženku. Ona nenávidí, když za ní platím, nebo když za ní kdokoliv platí. Je roztomilá.

"Jakou si dáš?" usmál jsem se na ní ze široka.

"Uh...třeba...hm...vanilkovou." i ona se usmála.

"Tak jo.." zase jsem jí věnoval úsměv a přešel jsem k okýnku.

"Dobrý den...prsosím jendu vanilkovou a jednu...uh...čokoládovou." i tomu pánovi co obsluhoval jsem věnoval úsměv i když on nevypadal, jako kdyby ho ta práce bavila, natož aby věnoval úsměv dalšímu otravnýmu zákazníkovi, co si dovoluje po něm něco chtít. Tohle nechápu! Proč tuhle práci ksakru dělají, když je to nebaví? Tak přeci chci dělat něco, co mě bavit bude, a budu rozdávat úsměvy jako by se nechumelilo, protože úsměv je to nejvíc, co lidem okkolo můžeš věnovat. Každopádně, tan nemilý a neusměvavý chlapík mi dal dvě zmrliny, takže Ronnie nakonec platila, jelikož jsem měl plný ruce.

"Nashle." pozdravil jsem když jsme odcházeli. Ani nepozdravil nazpět.. Páni, to je zdvořilosti. Fakt skvělý.

"Dobrou chuť." usmál jsem se na Ronnie, která měla od zmrzliny nos.

"Dobrou." zasmála se.

"Můžu se na něco zeptat?" otočil jsem se na ní, tudíž jsem se i zastavil. Taky se zastavila a podívala se na mě. Byla trošku polekaná.