Velká Změna Psychouše [Yaoi] (Done)

Říďa,menší prank a rituál ve sprše

I když nevím, co bych mu měl říct.
,,Omlouvám se, ale Ryuji je jiný než na začátku, co jsem ho dostal na starost a ani nedělal blbosti, když jsme šli ven. Chová se ke mě normálně a mám pocit, že začíná být v pořádku."řekl jsem, co byl řekl, ale tohle zrovna ředitel už slyšel.
Hups.
Ale nevím.
Pokud jeho chování zůstane takové, tak by za měsíc mohl ven.
Ale nejsem si jistý.

Zavřu oči a zakryju se.
Kdy zas za mnou příjde? Chci ho tu.
Je hodný...že nechce, abych od tebe odešel, aby jsi mě odstranil...že se pro mě obětuje.
,,Ano to je, ale nebudu mu moc ubližovat."

K čertu!
Nakonec jsem s ředitelem mluvil asi půl hodiny,no.
Řekl, že bude přemýšlet, ale kvůli tomu, co to teď dělal...
Pak jsem šel zase k Ryujimu.
Otevřel jsem a překvapivě byl tady.

,,Je to můj koloušek."zamumlám a usínám.

Hm?
Usmál jsem se a přišel k němu.
Lehl jsem si k němu.

Otočím se na něho a půlku těla jsem na něm.
Mám ucho na jeho srdci a poslouchám.
Usínám.

Usmál jsem se a hladil ho po vlasech dokud to nerozhodne ředitel, to ho ven nevezmu.
Nejsem takový, i když je mi líto všech tady.

Usl jsem a poslouchám srdce.

Usmál jsem se a nějakou dobu ho hladil po vlasech.
Po nějaké době jsem se zvedl a dal mu pusu na čelo.
Šel jsem dělat věci okolo.

Spím...
Teplo mi odešlo.

Pracoval jsem okolo a občas se na něj podíval.
Je úplně klidný...
Pak jsem si šel dát večeři a šel s večeří k němu.

Schovaný za postelí.
Mlčím.
Naschvál jsem nechal otevřené dveře.
Určitě ho vystraším,heh.
Vím, že teď se chovám jako děcko, ale prostě chci vědět jeho reakci.

Hm?
Proč jsou otevřené dveře.
Přiběhl jsem tam a nebyl tu.
,,Sakra...!"bože můj.
Rozhlédl jsem se a šel jsem ho hledat.

Heh...
Pak jsem vylezl a sedl si vedle postele.
Začnu si házet s míčkem a usmívám se šibalsky.

Nikde nebyl.
Zamračil jsem se a okamžitě se vrátil do jeho pokoje.
,,Kde jsi byl?"

,,Tady za postelí. Čekal jsem tvoji reakci."zasměju se.

Zabručel jsem.
,,Opravdu?"nazvedl jsem obočí.

,,Jo. Na pší uši a na kočičí svědomí...Asi to tak bylo. Uh nevím jak to bylo. Jak se ti hledalo?"uchechtnu se.
,,Ty sis fakt myslel, že jsem utekl? Bože...Chci jít pryč, ale normálně a být s tebou."

,,Hm...?"přivřel jsem oči.
Em...Usmál jsem se.
,,Dobře."I tak ho budu zamykat, kdyby náhodou.

,,Pojď na můj klín."chytím míč

Zamručel jsem a přišel k němu.
Sedl jsem si mu na klín.
,,Navíc tu máš večeři."zamumlal jsem.

Obejmu ho.
,,Nakrm mě. Jsem línej."

Zabručel jsem.
Vzal jsem jídlo a začal ho krmit.