Od nenávisti k lásce (Complete)✔

V.

...strýc Vernon. Měl na sobě černé pyžamo, pupek mu lezl zpod trička a vlasy měl celé rozježené. V tváři měl slast. Jakousi slast, kterou nedokázal Harry určit, protože ji neznal. Tou slastí byl krásný spánek, klidný a nádherný. Strýc Vernon si všiml Harryho, zabručel něco jako dobré ráno a sám si šel dělat snídani. Neměl žádné otravné poznámky; ani uštěpačné, ani vyhrožující, ani plné nenávisti. V klidu se dobelhal do kuchyně, začal si vařit kávu a připravovat snídani.

Ne jednou se na Harryho usmál, možná dokonce víc než třikrát. Harrymu to přišlo zvláštní. Odešel do svého pokoje. Profesor Snape stále spal. Harry toho využil, rychle se převléknul, vzal si pár knížek a odešel dolů. V rukou měl nejen knížky, ale také hřeben (sice zbytečně) a kartáček s pastou. Nejdříve provedl zubní očistu.

Strýc Vernon seděl u stolu, spokojeně žvýkal jídlo, upíjel kávu z hrnku, díval se ven, kde svítilo sluníčko, usmíval se a Harrymu přišlo, jakoby vůbec nemrkl, což ho nepřekvapovalo, tuk lezl strýci Vernonovi dokonce i do očí. Harry k němu přišel a zeptal se, zda by si mohl lehnout na pohovku a číst si. Pan Dursley souhlasně zamručel a vložil si do úst papriku. Harry odešel do obýváku, lehnul si na pohovku a rozevřel učebnici lektvarů, pro všechny případy.

Nevěděl, jak dlouho tam ležel, ale mezitím přišla i teta Petunie, taky celá veselá. Dokonce pozdravila Harryho, když míjela obývací pokoj a nahlédla svým žirafím krkem dovnitř, aby věděla, kdo tam leží. Když jej pozdravila, usmála se a odešla za svým manželem. Harry si pročítal, kde sehnat různé přísady, kde koupit (legálně) i ty nejvíce méně sehnatelné suroviny potřebné k lektvarům. Jakmile ho to přestalo bavit, začal si pročítat druhou knihu lektvarů, tentokrát s postupy, jak připravit lektvar.

Lektvar sem, lektvar tam...Harryho oči těkaly všude možně, ruce obracely stránky, mozek zaznamenával co nejvíce informací, a nos nasával vůni oběda, který teta Petunie vařila. Pod ruce mladého černovlasého chlapce se dostaly i učebnice formulí, učebnice s dějinami, učebnice obrany proti černé magii a učebnice s kouzelnými tvory. Stále šilhal po schodech, jen aby mu neušlo, zda Snape jde nebo ne.

Kolem jedenácté se to konečně stalo. Harry zašilhal po schodech, jelikož zaznamenal pohyb a uši zaznamenaly šustění. Otočil se a viděl profesora Snapea. Odložil knihu s Fantastickými zvířaty a posadil se. "Pane profesore, co tady děláte?" zeptal se.

"Včera večer nám vaši příbuzní oznámili jisté problémy s vaším spánkem. S profesorem Brumbálem, s panem Arturem Weasleyem a s vaším kmotrem (řekl znechuceně) jsme se za vámi ihned dopravili. Prof..."

"Sirius byl tady?" vyhrknul Harry.

"Nepřerušujte mě, Pottere. Profesor Brumbál mi nařídil, abych na vás dohlédl. Pokud jste v pořádku, budu se muset vrátit zpět a o dalších krocích rozhodne profesor Brumbál," řekl chladně a odešel do kuchyně.

Harry potom slyšel Směl bych dostat něco k jídlu? (to byl Snape)a Jistě, pane, (strýc Vernon přívětivým hlasem) také Dáte si kávu? (a tetička Petunie) a Černou, prosím (Snape chladným hlasem). Harry slyšel, jak si odsunul židli a usednul ke snídani. Chtěl za ním zajít, ale radši zůstal tady. Po chvíli se ozývaly z kuchyně hlasy,  ne jednou slyšel své jméno a také zaslechl ničema, pohroma a porušuje školní řády. Měl sto chutí na ně vyštěknout, aby sklapli, ale radši to neudělal.

Vzal si zpět knihu Fantastická zvířata a začetl se do ní. Hrabáci... ďasovci... kluběnky... kůrolezci. Všechna možná kouzelná zvířata tam byla. S velkým zájmem pozoroval hýbající se fotografie hrabáků a tůňodavů, japonských vodních démonů. Hrabák zrovna zalézal do skříňky a po chvíli vylezl se zlatou cihlou, kterou si strkal do kapsy v kožíšku. Užuž chtěl otočit stránku, ale vtom se z kuchyně ozval Snapeův hlas.

"Potter, pojďte sem," zavolal Snape.

Harry s nechutí zaklapl knihu a odešel do kuchyně. "Ano, pane profesore?"

"Odcházím. Do dvou hodin se vrátím buď já, nebo někdo jiný. Potom se rozhodne, co s vámi. Pokud by vám bylo nějak špatně, vypijte tohle," řekl, sáhnul do kapsy v hábitu a vytáhl jakousi lahvičku s modrou tekutinou.

"Musí se to ředit s whisky, takže pane Dursley... (otočil se na strýce Vernona)...budete muset tomuto chlapci dát trochu vaší whisky, pokud se jeho stav, jaký měl v noci, vrátí, ano?" řekl chladně.

"Spolehněte se, pane," řekl přívětivým hláskem.

Harry si vzal od profesora lahvičku, zastrčil ji do kapsy a řekl na shledanou, když Snape vytáhnul hůlku a přemístil se. Chtěl jít zpět ke své knize, ale strýc Vernon na něj vyštěknul, spíš to byla poznámka utroušená do jeho vousů.

"Čtyři ti kou...úchyláci byli v našem domě. Já se z toho zblázním," řekl znechuceně, jakmile byl Snape pryč.

"Před ním jste hodní a potom jste oškliví, co?" vyjel na něj Harry a odešel do obýváku. Strýci Vernonovi sklaplo.

--------------------------------------------------

Černovlasého chlapce něco vzbudilo. Ozvala se rána dole. Trhnul sebou. Slunce mu svítilo do pokoje. Jakmile se naobědval, šel si lehnout. Okamžitě usnul. Převlékl si tričko, vzal si hůlku a sešel dolů. Dole se ozývaly čtyři hlasy, které znal.

"Myslím, že bys tady měl zůstat ty, S...Prof...si musí vzít pár věcí..."

"Děkuji, Albusi."

"Směl bych Harrymu předat dopisy od R...a...Her..."

"Jistě, Art..."

Harry scházel dolů, občas nezaslechnul pár věcí, ale ty hlasy poznával. Osoby byly v obývacím pokoji. Stoupnul si do dveří a viděl Brumbála, Siriuse, Snapea a pana Weasleyho. Zakašlal, aby si ho všimli. První se otočil Sirius.

"Harry!" vydechnul Sirius a vrhnul se se slzami v očích a smíchem na rtech. Pořádně ho obejmul.

"Siriusi," hlesl v kmotrově náruči. Black ho políbil na čelo, odtáhl se, zadíval se mu do očí a pak ho znovu k sobě přitisknul. Harry byl v jeho náručí jako v sedmém nebi. Objímal ho velmi dlouho.

"Harry, jsi v pořádku?" zeptal se, když se od něj odtáhnul a pohladil ho po tváři. Harry si nevšímal znechuceného výrazu profesora Snapea.

"Ano, jsem," odpověděl.

"Ahoj, Harry," pozdravil Brumbál a po něm i Artur Weasley.

"Dobrý den profesore. Dobrý den, pane Weasley," opětoval pozdrav Harry.

"Harry, pojď sem, potřebujeme si promluvit," řekl Albus Brumbál a kouzlem si vytvořil křeslo, do nějž se posadil. Harry si sednul vedle něj, ale na pohovku.

"Takže...Včera večer jsme od tvých příbuzných obdrželi informaci o tvém podivném chování v noci. Okamžitě jsme se za tebou vypravili. Vypadal jsi hrozně. Trhal jsi sebou, dotýkal ses jizvy, a říkal něco o Elisabeth Kortesové, nepamatuješ se? Ne? Nevadí. Říkal jsi, že Voldemort někoho zabil a potom tu Elisabeth mučil. Neříká ti to něco?"

Harry zakroutil hlavou.

"Ne, neříká, dobře. Rozhodl jsem, že škola se zavře. Nebo spíš odsune se zahájení školního roku. Došlo k několika útokům a Ministerstvo nechce přiznat, že to má na svědomí Voldemort. Žáci jsou v nebezpečí, takže škola se odsune. Ty musíš být v bezpečí, a proto...