Adopted by Moormeier [CZ]

10.

Ne, nebylo by to moje poprvé. Byla jsem znásilněna ale Payton o tom asi neví, doufám. Stejně to s Payem budu brát jako moje poprvé nebo spíš poprvé hezké. Zůstala jsem v ložnicii a po chvíli jsem usnula, byla jsem vyčerpaná s toho basketu s Chasem.

[Payton]

Jsem nasranej a když jsem býval nasranej tak prostě přišla Riley a já si na ní v posteli vybil nervy, je to hnusný ale je to tak. Ze zvyku jsem šel prostě hned po Am a asi je dobře že odmítla, neužila by si to.  A taky moc dobře vím že by to nebylo její poprvé, znásilnilo jí to hovado. Omluvím se jí. Jdu za ní do ložnice a ona....spinká. Sedl jsem si k ní a pohladil ji po hlavě "promiň" zašeptal jsem i přesto že spí a neslyší mě. Odešel jsem zase dolů a ona během hodiny přicupitala, dívím se že šla za mnou. Sedla si na mě obkročmo, ruce mi omotala kolem krk a hlavu si položila na mé rameno. Hladil jsem jí po zádech a omlouval se jí, odpustila mi to.

"Lásko? Nedojedeme pro tvoje kamarádky z dětského domova? Mohli by tu třeba spát a pak by jsme je dovezli zas zpět" zeptal jsem se a jí se rozzářil úsměv na tváři.

"Ano zlatoo, pojedemee"

"Fajn" řekl jsem a ona mi vtiskla pusu.

"Kdy pojedemee?"

"Nevím, zítra ráno?"

"Joo.....já tě tak milujuu" vykřikla a začala mě líbat.

......................

"Kotě? Budeme před holkama jako táta a dcera jo?" řekl jsem když už jsme byli na cestě do Durhamu. Jedeme z města Charlotte takže před sebou máme pěkné 2 hodinky cesty.

"Hmm jo. Proč?"

"Protože kdyby to holky řekli v děcáku tak by z toho mohl být problém"

"Áha, dobře"

"Snad to bez mých rtů vydržíš" řekl jsem na provokaci

"Spíš ty bez mých"

"Hravě"

"Opravdu? Chceš se vsadit?"

"Fajn, vsadíme se. O co?"

"Hmm....nevím"

"Já vím. Ten kdo prohraje tak zatancuje a zazpívá tomu druhému"

"Co? Neumím zpívat, natož tančit"

"Smůla, kotě"

"Stejně prohraješ ty, takže beru"

"Ha, těším se až mi zatancuješ......třeba ve spodním prádle"

"To se neřeklo"

"Ale já jsem Moormeier a mohu přidávat pravidla"

"A já jsem Smith a můžu to Moormeierovi zakázat"

"Ale taky jsi Moormeierova malá holčička takže by jsi měla poslouchat"

"Vyhrál jsi"

"Já vím"

"Egoisto"

"Vědmo"

"Prosím?"

"Jsi vědma"

"Proč?" zeptala se s ublíženým výrazem

"Protože jsem viděl tvoje známky a volal mi překvapený ředitel"

"Co říkal?"

"Že za ním přiběhla učitelka a myslela si že jsi génius, prý jsi věděla vše a i to co jsi se ještě určitě neučila a co ona sama neznala"