Sněhová vločka ✔

8

Zase sněží. Sněhové vločky se sypou z nebe jakoby snad někdo roztrhl pytel jimi plný. Je to krásné, ale zároveň to na mě působí smutně. Třpyt sněhu jakoby znamenal bolest, utrpení a všechny hloubky světa, které nejdou zachytit ani těmi nejlepšími umělci. Hloubky, které jsou v nás, ale sami jim nerozumíme...

Já mám v sobě spoustu hloubek. Spoustu citlivých míst, na která nemá nikdo přístup a já sama někdy pochybuju o tom, že ho mám. Jsou to zvláštní pocity, které se ve mně drží a bez některých by mi bylo mnohem líp. Ale už nezmizí. Nikdy nezmizí a ať budu dělat cokoliv, budou tu se mnou.
Sedám si na lavičku a koukám na zasněžený New York. Nacházím se kousek od školy, protože je krátce po vyučování.

Nemohu přestat přemýšlet, zkrátka nemohu. Moje myšlenky jsou jako řeka, která neustále proudí a její silný tok nejde zastavit. Její silný tok smete všechno ostatní sebou...

,,Ahoj," ozve se náhle vedle mě a já sebou cuknu leknutím. Potom ale rozeznám, kdo si vedle mě sedá na lavičku. Je to Noah.

,,Ahoj," hlesnu na odpověď, ale dál nic neříkám. Nemám náladu, není mi dobře. Chci být sama.

,,Jak se vede?" usměje se Noah a odhrne si pramínek hnědých vlasů z obličeje.

,,Upřímně? Nechci o tom mluvit," pravím a on se na mě překvapeně podívá. ,,To je to až tak zlé?"

Přikývnu.

,,Dobře, tak tu můžeme jen sedět a mlčet, co ty na to?" zeptá se.

Jeho nabídka mě překvapí, ale ne ve špatném. Souhlasím. Sedět vedle někoho a jen tak mlčet, má svůj význam. Znamená to porozumění dvou lidí beze slov... Vzájemný respekt a chápání se navzájem, bez jakéhokoliv zbytečného vysvětlování. V tuhle chvíli to pro mě znamená hodně...
Seděli jsme tam celkem dlouho a moje myšlenky zase začaly nabírat spád.
Došlo to až k tomu, že mi po tváři začaly stékat slzy. Jedna kvůli tomu, že nerozumím sama sobě, svým úzkostím a psychice, která zjevně potřebuje pomoct. Druhá slza pro Shawna, další pro Jeremyho... a ty další a další asi, aby toho nebylo málo...

,,Hej, hej, hej," ozve se náhle Noahův hlas. ,,Tohle jsme si ale nedomluvili, že ne?"

S uvědoměním, že tu stále je, si rychle začínám stírat slzy, i když teď už to stejně ničemu nepomůže.

,,Jsem tu pro tebe, ano?" řekne a mě dochází, jak se v mém životě ocitl nedávno a znenadání a najednou je tu někdo, na kom mi začíná záležet.
Noah náhle vstane. Nechápu, co se děje, ale v tom už mě vytahuje na nohy. Oči mu jiskří a na rtech se mu objevuje úšklebek.

Čekám, co se stane a on se najednou shýbá k zemi a než se naděju... hodí po mě sněhovou kouli, která se mi v mžiku rozplácne na bundě.

Zalapám po dechu. A potom se rozhodnu opětovat jeho hru. Uplácám si ze sněhu kouli a chci ho trefit. Jenže on se najednou rozeběhne a se smíchem utíká pryč.

,,Tak tohle tedy ne!" vykřiknu a běžím za ním. Už i na mých rtech se začíná objevovat úsměv.

,,Mě nikdy nedostaneš!" volá na mě zepředu a já běžím jako o závod, abych ho dostihla. A v tom náhle zakopne a já vidím svou příležitost. Přiblížím se ještě o něco blíž a pak ho trefím sněhovou koulí přímo do vlasů.

,,To není fér..." zamumlá a potom dodá: ,,Víš, jak to studí?! Tohle ti nedaruju,"

A než se naděju, chce mě trefit svojí novou sněhovou koulí. Okamžitě se znovu rozeběhnu a mizím odsud.