Naše láska nezmizí

Bonusová kapitola

Věnováno Karameki a QinYiBo_Lan. Po dlouhé době konečně dokončená bonusová kapitola😅 Snad se vám bude líbit 😘💖❤️

------------- o rok později ---------------

Zítra máme první výročí. Bude to přesně rok, co jsme se s Yibem dali dohromady. Přesně rok od naší první pusy a přesně rok od nejlepšího dne mého života. Ten nejkrásnější rok, co jsem kdy zažil a to jen díky němu. To on zahnal tu samotu, kterou jsem si před lety, sám zavinil. On zachránil mé srdce, před totálním rozdrcením. A svým návratem do mého života, mi dal důvod, proč dál žít...

Miluji ho, každým dnem víc a víc. Vždy když si myslím, že víc to nejde, on udělá něco čím my dokáže, že se mílím. Už jsme si prožili pár menších hádek, ale zatím ne nic velkého. A i kdyby jsme se vážně pohádali vím, že naše láska je nezničitelná. Tak silná, že jí nikdo nepřetrhne. Prošla si několika testy ještě na škole, když jsme o ní navzájem ani nevěděli a stejně vydržela do dnes. Jsem si jistý, že vydrží až do smrti. A dokud v našich srdcích bude alespoň malinký plamínek lásky, nepustím Yiba z mého sevření.

Když máme zítra výročí, chci pro Yiba přichystat něco speciálního. Už to mám naplánované. Tak snad to vyjde.

Ze všeho nejdřív musím jet za ním do Japonska. Je tam kvůli natáčení scény do nějakého filmu. Pak už to tam musím jen nachystat a domluvit...

Z přemýšlení mě vyvede zvuk mého mobilu. Podívám se na jméno volajícího.
Zhang Jing.

,, Xiao, už máš vše nachystané a zabalené? Vím, že je to soukromé letadlo, ale to neznamená, že pilot může čekat do nekonečna! Za dvě hodiny ať jsi tady! Ne, že dojdeš pozdě!"pohrozí mi.

,, A není to spíš tak, že ty jsi netrpělivá? Pokud vím, tak to spadá do jeho práce. Čekat na své zaměstnavatele. Ale neboj se do dvou hodin jsem tam."odpovím jí pobaveně.

,, Možná... Ale zkus se vžít do mé kůže. Můj nejlepší kamarád jede do Japonska za svým přítelem, ho překvapit a oslavit své první výročí. A mě požádal, abych mu s tím pomohla! Je to tak romantické! Pro mě je jak splněný sen, být součástí toho plánu. Takže si pohni ať nedojedeš pozdě, jinak tě asi zabiju!"varuje mě.

,, Neboj se. Nic ti neuteče."odpovím ji s lehkým smíchem. Vždy mě dokáže rozesmát a to s ní mluvím jen chvíli.

,, To je jedno! Prostě si pohni! Tak zatím pá!"řekne a dřív než jí stačím odpovědět mi to típne.

Já se jen zasměju a začnu dál balit věci do kufru.

------------ o 2 hodiny pozdíš ------------

Právě jsou čtyři hodiny odpoledne a já jsem dorazil na letiště. Jen tak tak jsem to stihl. Zhang Jing už čeká před letadlem a nervózně poklepává nohou.

,, Konečně! Už jsem myslela, že nedorazíš!"řekne a vtáhne mě do letadla.

,, Už se nemůžu dočkat!"řekne hned jakmile letadlo stoupne.

,, Neměl bych tohle říkat spíš já?"odpovím jí a zasměju se.

Ona se na mě uraženě podívá a řekne.,, To je pravda. Jenže ty jsi nervózní a když jsi nervózní neumíš dát najevo radost. Takže tu radost dávám najevo za tebe."řekne první výmluvu, co jí napadne.

,, No jo ještě, že tě mám."odpovím jí se smíchem.

,, Taky bych řekla."řekne hrdě, ale hned po té se zasměje.